Čekal na ni na dvorku za svým čerstvě zrekonstruovaným domem. Rozvalený ve vydřeném měkkém křesle. Bionické nohy s hydraulickým posilovačem na plastovém stolku, doutník v ústech a stopy po kokainu pod nosem. Lucas se rád nechával vylepšovat, zejména, když měl všechny upgrady se slevou. Naproti němu seděl nějaký neznámý chlapík, který se snažil působit drsným dojmem, ale Jenny jeho přetvářku prokoukla. Neměla sice na lidi nějaký extra vytříbený čich, ale cizinec prostě nebyl nejlepší v přetvařování.
Jenny mívala z Lucase vždycky trochu strach. A nebylo to tím, že pomalu přestával připomínat člověka. Šlo spíš o jeho nitky, které sahaly hluboko do struktur TechRobotics. Výroba špičkových aut totiž nebylo zdaleka vše, čemu se tahle firmička věnovala. Jenže po těch posledních událostech byla prázdná a nedokázala cítit strach k nikomu a ničemu. Zbylo z ní jen chodicí maso, kosti a výčitky.
„Tady jsi, svině!“ zahulákal div mu nevypadl doutník z titanových čelistí.
„Ještě jednou mi řekni svině a já, přísahám bohu, vypálím tenhle fajnovej barák do základů!“ vyjela bez servítek na člověka, který ji mohl dát zabít lusknutím prstů.
Doširoka se usmál. „Už jsem se skoro bál, že tě ten poslední incident úplně rozžvejkal, a to bych pak pro tebe neměl pražádný využití…,“ Lucas si dal záležet, aby jeho výhružka zůstala chvíli viset ve vzduchu.
Vzhledem k dnešnímu menšímu dobrodružství se Jenny hrozbou smrtí upřímně pobavila.
„O co ti teda jde?“ nadhodila apaticky. Chtěla to mít konečně za sebou. Jet domů, opít se, sjet se a zapomenout na život a vše, co k němu patřilo.
„Krysy se smrti nebojí,“ konstatoval se zvráceným úsměvem, který zvěstoval vzrušení z věcí budoucích.
Jenny si promnula obličej. Tyhle sračky snad nikdy neskončí. Otočila se směrem k neznámému chlapíkovi a probodla ho zkoumavým pohledem.
Vypadal mladě, stejně jako všichni začátečníci, určitě mu nebylo více než dvacet let. Na sobě staré vybledlé oblečení pravděpodobně ze secondhandu. Nejspíš žádné lepší neměl, jinak by si ho dnes určitě vzal. Zpod vytahaného výstřihu mu vykukovalo několik neidentifikovatelných tetování. Působil dojmem zkrachovalce, který si dost možná prošel vězením a kdoví čím vším. Klasický nováček, jenž hledal útočiště u Lucasových Krys.
„Představím vás,“ zadusil krátké vypjaté ticho Lucas. „Tohle je ehm, K – Keith?“ luskl prsty směrem k mladíkovi.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh staví na klasických, ale velmi oblíbených cyberpunkových motivech – cynická hrdinka na dně, bezcitný gang a high-tech svět plný propastných sociálních rozdílů. Přestože zápletka s vykoupením skrze záchranu nevinného nováčka není úplně nová, dokázal jsi ji oživit skvělým prvkem sarkastické umělé inteligence, která funguje jako hrdinčino svědomí. Nosná myšlenka sebeobětování dává příběhu silný smysl a hloubku, na které se dá do budoucna skvěle stavět.
Atmosféra – ★★★★★
Tady jsi odvedl naprosto fantastickou práci, protože se ti podařilo mě okamžitě vtáhnout do děje. Kontrast mezi luxusním, sterilním interiérem mluvícího auta a špinavou, beznadějnou realitou ulice i Lucasova doupěte je z textu přímo hmatatelný. Emoce hlavní hrdinky – její vyhoření, apatie i postupné probouzení soucitu – působí velmi uvěřitelně a tíživě. Závěrečná scéna v opuštěné nemocnici má skvěle vybudované napětí a mrazivý, nevyhnutelný nádech.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně, obzvlášť slovní přestřelky mezi Jenny a umělou inteligencí jsou napsané s velkým citem pro ironii. Stylistika je na dobré úrovni, i když občas narazíš na mírně krkolomná spojení (např. ‘nasadil kardinální korunu’) a v textu se objevují drobné překlepy či chybějící interpunkce v souvětích. Tyto mušky ale nijak zásadně nenarušují plynulost vyprávění, protože obsahově a rytmicky jsi to zvládl na výbornou.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi vyzrálou a poutavou povídku, která ukazuje tvůj cit pro budování světa a psychologii postav. Dokázal jsi na malé ploše odvyprávět ucelený příběh s jasným obloukem a silnou pointou, což je u amatérských textů vzácné a velmi cenné. Pokud do budoucna zapracuješ na drobných stylistických a gramatických nedokonalostech, budou tvé texty působit naprosto profesionálně. Rozhodně v psaní pokračuj, máš velký talent a tvé příběhy mají čtenářům co předat!