Ušklíbla se na mě a zeptala se: „A co tvoje znamení? Už ti ho obr zrušil?”
Ztěžka jsem kývla. „Jo. Jinak bych tu už dávno nebyla.”
Zasmála se zle a protivně řekla:
„Bezva. Jsi moje sokyně. Kdybych chtěla, podříznu tě tu na místě, ale asi by mi to obr jen tak neodpustil. Díky tobě mám ošklivé jizvy po tom tvém bleskovém útoku. Nemysli si, že ti to jen tak odpustím!”
Pokývla jsem a vysvětlila jí:
„Je mi to líto. Stalo se to poprvé, že mi z dlaně vyjel blesk. Pak mi Čaroměn znamení uspal. Od té doby se nic neděje… ale pokud se znamení znovu probudí—”
Rezavá princezna mě chladně přerušila:
„Tak přijdeš o ruku. Obr ti ji uřízne. Nebo to přikáže mně, a já to udělám s radostí.”
Napjatě jsem zakroutila hlavou a vyhrkla:
„Tak tě může znovu zasáhnout blesk!”
Zakroutila očima,naštvaně zafuněla:
„Je mi to jedno! Moran je pryč! Odjel! Víc nešťastná být už nemůžu!”
Na chvíli se odmlčela, pak na mně přimhouřila oči.
„Ale vidíš—odjel i tobě. A ty po něm ani nevzdechneš. Jsi tak falešná. Miluješ ho vůbec?”
Pevně jsem kývla,řekla jsem:
„Mám Morana ráda. Přeju mu štěstí s Karmínou. Byl tak nadšený, že ho pozvala na turné. Určitě se brzy vrátí… nebo si snad myslíš, že už s Karmínou zůstane?”
Odfrkla: „Nevím. Podle mě je Karmína ta nejsvůdnější žena bez konkurence. A Moran? Pouze další obdivovatel v jejím stínu. Je možné, že se vrátí zklamaný… ale jak to mám do té doby vydržet?!”
Začala bez sebe vztekem kopat do mříží, řvát, mlátit kolem sebe. Pak odešla a já osaměla.
Bylo mi těžko. Chtělo se mi brečet kvůli Moranovi.
Najednou se voda pohnula.
Objevily se vlny—velké, hladové—valily se směrem ke mně. Pokusila jsem se vstát na lavici, ale byla jsem pevně připoutaná k mříži.
Zděšeně jsem vykřikla: „Pomoc! Už tu nechci být! Normane! Něco tu je! Prosím, dostaň mě odsud!”
Voda se rozvlnila.
Z temných hlubin se vynořila obluda.
Ohavná, zlověstná, její oči hypnoticky zářily a točily se v nestvůrné spirále.
Ztuhla jsem.
Zírala jsem na ni s otevřenou pusou,zašeptala jsem:
„Co jsi zač?”
Obluda zabublala.Postavila se a opřela do mříží,mříže nečekaně povolily a ona se na to vyděsila,protože celá jedna strana mříží se zhroutila do vody,byla jsem s toho tak v šoku,že jsem jen nehnutě hleděla a čekala,co dál?
Najednou se otočila a zmizela pod hladinou. Co to bylo?
Oddechla jsem si,ale vzápětí na to mě znovu začali okusovat šaty ti podivíni,dokonce se rozhodli mi hryzat i do pout a to mě těšilo,asi to jsou provazožrouti?Ale co když pak kousnou i mě,snažila jsem se je zahnat a spustila zase s plných plic jekot.Příšeráci se lekli a zmizeli pod vodu,najednou jsem byla volná,pouta se mi rozpadly,uslyšela jsem podivný zabublání někde za sebou,tak jsem se raději snažila dostat ke schodům na horu ke dveřím,abych nemusela být v té hnusné vodě,byla jsem s toho celá špinavá.
V té chvíli se objevili Normanovi posluhovači. Beze slova mě chytli a odvedli k Normanovi.
6. Další horor u Normana
Seděl u stolu s pohárem, obklopen podivnou bandou. Některé tváře jsem poznávala z oslav u obra. Všichni na mě nenávistně zírali.
Hlasité předčítání