Franz viděl, co se stalo, na vlastní oči. Zrovna se vracel z obhlídky šramotu, jenž ho vylákal dál do lesa a který se nakonec ukázal být jezevcem brodícím se suchým listím. Když se vracel zpět na místo, měl celou děsivou scénu přímo před očima.
Vincent stál stále na místě, skloněný nad dalekohledem, ponořený do tmy před sebou. A z boku… se k němu tiše přibližovalo něco, co do lesa nepatřilo.
Franz otevřel ústa, aby vykřikl jeho jméno, zvuk mu však uvízl v hrdle.
Na poslední chvíli se zastavil.
Možná to byl strach. Možná instinkt. Anebo chladné, děsivé poznání, že jediný chybný zvuk může přitáhnout pozornost obou. A tím je odsoudit oba najednou. Vincentovi už pomoci nedokáže. Ta myšlenka byla krutá, ale v tu chvíli působila až překvapivě racionálně.
On by to přece udělal stejně… problesklo mu hlavou, i když si tím nebyl jistý ani on sám.
Nebylo času na váhání.
Otočil se a tiše se vrátil k místu, kde ležel Vincentův batoh. Sekera i dalekohled tam stále ležely v trávě. Rychle pobral, co unesl a vydal se zpět k chatě.
Tiše došel až ke dveřím. Kolena se mu třásla a srdce mu bušilo až v krku, ale dál ho tlačilo už jen jediné — odhodlání. Zachránit Vincenta. A Pavla.
Příliš dlouho neváhal. Popadl kliku, stiskl ji a prudce kopl do dveří. Dřevo hlasitě prasklo. Dveře se s rachotem rozlétly dovnitř a na okamžik pohltily okolní ticho.
Před ním se otevřela potemnělá místnost. Franz se po ní v rychlosti rozhlédl. V místnosti to na okamžik ztichlo tak, že bylo slyšet jen jejich dech.
Na posteli ležel Pavel — mrtvolně bledý, nehybný, jako by už dávno nebyl součástí toho, co se v chatě ještě odehrávalo. Z dálky nebylo poznat, zda v něm vůbec zůstává poslední zbytek života.
Opodál, v polosedu u stěny, byl Vincent. Krvácel z rány na čele, ale silou vůle se držel při vědomí.
A pak se to stalo.
Z druhé strany místnosti se na něj vrhla Baba Měňava.
Rychle. Nepřirozeně rychle.
V jejím pohybu nerozeznával starou shrbenou stařenu, ale spíš někoho, kdo byl navyklý pohybovat se s chladnou jistotou predátora, který nikdy nezaváha.
Stačil uskočit jen o vlásek, ale v témže okamžiku se mu povedlo ohnat se sekerou. Nebyla to bůhví jaká rána, ale povedlo se. Ostří zasáhlo cíl.
Nápad – ★★★★☆
Využití slovanské mytologie a folklorního motivu proměňující se nestvůry je skvělý tah, který do vesnického prostředí perfektně zapadá. Zápletka sice staví na známějším klišé falešného návratu mrtvé milované osoby, ale příběh má jasnou strukturu a gradaci. Líbí se mi, jak přirozeně se děj přesouvá od hospodských drbů k temnému hororu.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu! Skvěle buduješ tísnivou náladu, přechod z hlučné hospody do zlověstně tichého lesa působí až hmatatelně. Scény s Babou Měňavou vyvolávají skutečné mrazení a finální krvavý střet má výborný, syrový náboj.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí uvěřitelně, přesně jak by se chlapi v hospodě bavili. Stylistika je na dobré úrovni, i když občas sklouzáváš k mírným klišé nebo zbytečnému opakování slov. Dej si jen trochu pozor na interpunkci a drobné gramatické prohřešky, ale celkový dojem z plynulosti vyprávění to nijak zásadně nekazí.
Celkové hodnocení:
Napsal jsi velmi poutavý a atmosférický hororový příběh, který si drží čtenářovu pozornost od první do poslední stránky. Práce s napětím a postupným odhalováním děsivé pravdy ukazuje, že máš výborný cit pro stavbu příběhu. Jen tak dál, máš velký talent pro temnější žánry a tvé psaní má obrovský potenciál!