Keby žila na inom konci sveta, nie v tejto „starej dobrej Európe“, veľmi rýchlo by pochopila dôvody. Kto je za všetko zodpovedný, kto raz možno bude pykať, a možno raz ho ruka pomsty tak silno stisne pod krkom a nikdy už nepoľaví. Hneď na prvej strane novín by čítala v hrubých titulkoch výsledky svetových búrz s krivkou vystrelenou prudko nahor, výraznou červenou, ako krvou, ktorú zaplatili nevinní na frontoch, za nárast bohatstva a upevnenie moci hŕstke chamtivcov, ktorí ovládajú svet.
Ulice bývajú čoraz prázdnejšie, už mesiace vídať po cestách premávať len vojenské vozidlá, železnice podobne prepravujú len vojenský materiál a dovážajú čoraz viac zranených a rakiev. Roznáša smutné oznamy, ale aj rozkazy vstúpiť do armády čoraz mladším ľuďom. Je zákon a povinnosť umrieť za niekoho, koho nepoznajú, nič s ním nemajú.
Schudla, nebýva v byte, tam by zamrzla, ľudia žijú v komunitách, väčšinou v suterénoch domov, navzájom sa snažia si pomáhať, prať, variť, ako čo, kto môže a vládze. Lieky ? Keď niet chleba, načo sú komu lieky ? Spev nedávno počula vychádzať z úst jednej matky, pochovávala dieťa, smutný až hysterický nárek, slzy netiekli len z očí, ale aj úst, tak nimi boli naplnené. Otec si nemôže pochovať dieťa, lebo jeho samého rozožierajú červy v kráteri po výbuchu, hnije niekde v bahne tak, ako jeho spolubojovníci. Tisíce nepochovaných ležia, bojiskom roztrúsení hnijú, podobne ako končatiny Jána o ktorom dúfa, že žije, že sa raz objaví vo dverách, vezme ju do náručia, vyobjíma, vybozkáva. Ján sa nevráti k sebe domov, na druhý koniec mesta, zostane pri nej natrvalo, život sa jej zmení alebo aspoň vráti do posledného okamihu, chvíle v práci, kedy chcela klientovi povedať, „ po tretie, príspevok vám schválili, len musíte byť trpezlivý“..
Už nič nemusíte, prišla smrť.
Odložila obtlčenú šálku na stolík. Kúsok nábytku, na obyčajnú plastovú debničku, prepravka na asi zeleninu. Zamyslela sa, vracia sa do čias, kedy z podobných si na trhu vyberala mrkvu, zeler, kaleráb.. Kedy naposledy držala petržlen, karfiol, papriku? Chcelo sa jej opäť plakať, ale kde ďalšie slzy má nazbierať, oči sú ako vysušené polia ktoré ovenčujú tmavé kruhy bôlu a trápenia. Má plakať, nedá sa, nemôže, keď vidí svoje susedky takmer v rovnakom veku ako je ona, majú maličké dvoj, troj ročné deti, tie neustále plačú, vidia a vnímajú situáciu najmä, cez porcie jedla. Poloprázdny tanier má nasýtiť dva tri hladné krky. I ona si často odtŕha od úst, keď vidí to množstvo detských sĺz. Bože, prečo si toto dopustil, tisíc krát si ženy kladú túto otázku, keď samé cítia vlastnú bolesť hladu, kŕče zvierajú útroby, steny žalúdkov a čriev brúsia pomúčené piliny.
Nápad – ★★★★☆
Téma náhlého kolapsu společnosti a války z pohledu obyčejného civilisty je velmi silná a mrazivě aktuální. Líbí se mi kontrast mezi banálními problémy v úvodu a bojem o holé přežití v závěru. Zápletka sice není zcela originální, ale nosná myšlenka o nesmyslnosti války a utrpení nevinných je podána velmi úderně a nutí k zamyšlení.
Atmosféra – ★★★★★
Tady text naprosto exceluje, protože se ti podařilo skvěle zachytit plíživou beznaděj a všudypřítomný chlad. Emoce hlavní hrdinky, její strach, hlad a postupné odevzdání se osudu jsou popsány nesmírně uvěřitelně a vtáhnou čtenáře hluboko do děje. Závěrečné obrazy zimy a masových hrobů zanechávají velmi silný, až svíravý dojem.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a má dobré tempo, ale občas působí trochu uspěchaně, zejména v první třetině, kde by si přechod do krize zasloužil více prostoru. Stylistice by velmi pomohlo rozdělení extrémně dlouhých odstavců na kratší úseky, což by usnadnilo orientaci a dalo vyniknout důležitým momentům. Dej si také pozor na typografické chyby, jako jsou zbytečné mezery před otazníky a interpunkcí, ačkoli obsahově a plynulostí jsi odvedl velmi dobrou práci.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi emotivní a syrový příběh, který čtenáře nenechá chladným a donutí ho vážit si běžných životních jistot. Přestože má text drobné stylistické a formální mouchy, tvá schopnost pracovat s atmosférou a přenést na čtenáře tíseň je obdivuhodná. Určitě v psaní pokračuj, máš velký cit pro lidské emoce a dokážeš vyprávět příběhy, které mají hloubku a smysl.