Poezie

Vodní víla

Autor: Motýlek

Blížím se k jezeru

slunce se k západu kloní

v ohybu rákosí

na zlomek chvíle

vidím dívku,

oděnou jen do vlasů –

podobá se víle.

 

Rusalko krásná

o mně jsi netušila

právě ses na znak otočila

já spatřil,

co jsem asi vidět neměl –

zkameněl tiše

bez hnutí.

 

Laskáš se s vlnkou

lákáš a vábíš

noříš se s kouzlem prostoty.

Odcházím tajně,

proč plašit víly

zbavit je slibu

čistoty.

 

Zůstane navždy

obraz ten krásný

pod víčky vzpomínek.

Jezerní víla

v západu slunce

a na památku

malý kamínek.

 

 

1+
4.33/5 (1)
Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Tvůj názor nás zajímá, přidej prosím komentář.x
()
x
0