Blížím se k jezeru
slunce se k západu kloní
v ohybu rákosí
na zlomek chvíle
vidím dívku,
oděnou jen do vlasů –
podobá se víle.
Rusalko krásná
o mně jsi netušila
právě ses na znak otočila
já spatřil,
co jsem asi vidět neměl –
zkameněl tiše
bez hnutí.
Laskáš se s vlnkou
lákáš a vábíš
noříš se s kouzlem prostoty.
Odcházím tajně,
proč plašit víly
zbavit je slibu
čistoty.
Zůstane navždy
obraz ten krásný
pod víčky vzpomínek.
Jezerní víla
v západu slunce
a na památku
malý kamínek.
+2
