Povídka

Zvonek nad dveřmi
Četba díla zabere cca 12 min.

Návrh bez názvu (1) (1)

Zvonek nad dveřmi

Prodávám zrcadla. Ani si už nepamatuju, jak jsem k téhle práci přišel. Dělám to už zatraceně dlouho. Každé ráno si uvařím kávu, sedím za stolem a pozoruju, jak v tom černém nápoji, ze kterého stoupá navoněný dým, mizí bublina po bublině pěna, která se utvořila, když jsem do hrnku nalil horkou vodu. Potom se zvedám, obleču se, protože do té doby vysedávám jen v trenýrkách. Je tomu tak hlavně proto, protože žiju na fakt horkým místě. Jeden by si myslel, že to může být super. Pořád je tu sice vedro, ale ten mořský vzduch, ach ten musí být. Ale já to tady ve skutečnosti nenávidím. Odcházím z domu. Ve výtahu potkám každý všední den domovnici, protože se jde repetitivně vždycky v sedm podívat do schránky. Nemyslím si, že by v ní něco objevila. Chvíli jsem ji dokonce podezříval, že to dělá schválně, aby mě mohla potkat. Jako by v tom výtahu žila, říkal jsem jí onehdy.

„A to nemůžete spát? Víte, mě by to bylo jedno, ale je divné, že má někdo puštěnou muziku až do půlnoci.“

„A je ta muzika nahlas?“ ptám se.

„To ne. To já si jednou tak všimla, když jsem větrala.“

Pomyslel jsem si, že bába o půlnoci taky nespí, takže je její otázka docela zcestná. Hm. Ale na rozdíl ode mě asi nesedí u psacího stolu s rozpitou sklenkou vína a nepíše povídky do soutěží.

Prodávám zrcadla, a tak se doma moc neupravuju. Vždycky to dokonám v práci. Mám kolegu, který se jmenuje nějak francouzsky. Myslím, že třeba Olivier. Je to třicátník stejně jako já. Je pořád pozitivní. Většinou sedí za pultem a vykládá, že byl večer s nějakou ženskou. Popisuje její boky, jaká byla v posteli, co mu vykládala, kde pracuje, a tak vůbec. Myslím si, že kecá. Má velké břicho, tenké nohy, pleš a kroutící se vousy. Jednou jsem o polední pauze viděl, jak mu padají do jídla. Hravě nabíral polívku lžící, ve které plaval vous jako okvětní lístek, načež zmizel v jeho ulhaném chřtánu.

Nejsem moc negativní člověk. To zase vůbec ne. Jen se cítím trochu osamělý. Už dávno jsem přišel o umění seznamovat se, a tak mi nezbývá nic jiného než si občas s Olivierem zajít na pivo. Ale je to vždycky úplně totožné tlachání jako v práci.

Nejhorší na tom, když člověk pracuje v krámu se zrcadly je, že se denně nesčetněkrát vidí. A tak si moc dobře všímám, že stárnu. Ale naučil jsem se nový trik. Sice ho ještě piluju, ale už se mi začíná dařit. Svůj odraz v zrcadle nevnímám. Jako bych byl upír. Vidím v něm jen odraz výlohy, stropu, koberce, dveří, zákazníka.

Jednou jsem takhle seděl za pultem. Olivier měl dovolenou. Říkal něco o tom, že si zajede k moři, ale spíš jsem to přisuzoval k tomu, že odjel k matce poctít ji svou návštěvou a následně ji ožebračit o nějaký ten finanční příspěvek.

No a jak si, tak přemýšlím nad finanční situací mého ctěného kolegy, najednou se otevřely dveře a dovnitř vkročil chlap, který měřil snad dva metry. V odrazech zrcadel jsem uviděl jen torzo, dlouhé černé ruce, ještě delší nohy a krk. Podíval jsem se na něj. Usmíval se od ucha k uchu. Přistoupil rovnou k pultu. Připadal jsem si jako skřítek z nějaké pohádkové říše.

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
5/5 (1)
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

5/5 (1)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Může za to obr? Obr Ínemak trval na tom, abych byla přítomná, když bude trénovat své zajatce ...
předchozí část zde   VIII. Markétka Viktor, starší detektiv, kterému před chvílí sko...
Vždycky jsem byl plachý a vcelku uzavřený člověk. Místo abych chodil na zábavy, jako moji ostatn...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Moranova královna Lucinda u obra v Temnovišti vážně onemocněla a doposud se s nemoci nevzpamatovala...
Obří přivítání... Když jsem vcházela do Temnoviště,přišel mě přivítat sám obr Ínemak!Ob...
Tanečky v lázních   Seděl jsem u snídaně v lázeňské restauraci a doufal, že mi čtrná...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
U stolu sedí muž a místo hlavy má šťavnaté zelené jablko. Krásně se leskne a každý by se do n...
Předsvatební oslava U Morana v jeho paláci probíhaly přípravy na velkou svatbu. Moran pozval obr...
předchozí část zde … V noci jsem ale opět nemohl usnout. Mrazivá, tvrdá podlaha mě i přes si...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Tajemství útesu Po oslavě u krále Morana na lodi mi bylo dlouho špatně. Ve snech jsem viděla Moran...
předchozí část zde   VI. Přijímat Následně se ale Jiří začal cítit poněkud podlome...
V temném hradě v Temnovišti, kde každý kout skrýval nějaké tajemství a stíny tančily po stěn...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Dlouholeté finanční potíže, mě dovedly k názoru, že s tím musím něco udělat. Banka neustál...
Ve snu jsem seděla na podlaze před zaprášeným zrcadlem v Děsmanově skrýši a viděla jsem se v n...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
předchozí část zde   VIII. Markétka Viktor, starší detektiv, kterému před chvílí sko...
Obří přivítání... Když jsem vcházela do Temnoviště,přišel mě přivítat sám obr Ínemak!Ob...
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
Bojka, můj zachránce „Už nechci nikdy zůstat sama v téhle prokleté věži!“... ...Křičela j...
Nemůžu si pomoci, prostě jsem se bezhlavě zamiloval! Pořád mám před sebou její obrovské hnědé...
Dnes je osmnáctý prosinec roku 1978, den narození našeho milovaného vůdce, soudruha Stalina. K tét...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno