V zajetí obra 2
Kapitola: Temnotou a Ohněm
Byla jsem stále uvězněná v temné obří věži. Každá noc byla stejná: temnota, chlad, kamenné zdi a občasné výbuchy obrova vzteku. Nemohla jsem myslet na nic jiného než na to, jak moc bych chtěla být s Ohynem. Ale obr Ínemak byl neústupný. Podřizování se obrovi a všemu temnému se dost špatně popisuje, bylo to na dlouhý čas jen obr a já! Naštěstí bylo ve věži aspoň to kukátko, jediné okno do jiného světa, i když mi nikdy nedovolil dívat se na Ohyna nebo Silvera. Jen na hvězdy, ohňostroje, nebo když se na obloze valily černé obludné mraky. Obr říkal, že to je špatná energie, a tak zatemnil všechna okna, dokonce i krb, aby se sem nic nedostalo.
Po čase se začal na mě dívat jinak. Už nebyl tak moc zlostný jako dřív, ale pořád zůstával temný, nepřístupný, jeho pohled stále vyvolával strach.
„Už sis rozmyslela, koho si zvolíš?“ zaburácel jednou večer, když přecházel po místnosti, jeho kroky duněly jako hromy.
„Nejde to rozhodnout tak, jak chceš,“ odpověděla jsem tiše. „Nemůžeš mi přikázat, koho mám mít ráda.“
„Ale já můžu přikázat, s kým budeš!“ zavrčel a jeho pohled mě spálil stejně jako jeho slova. Chtělo se mi na obra zařvat svůj nesouhlas,ale raději jsem se udržela, hradní vězení, je přeci jen o hodně horší,než věž!
A pak přišel ten den! Obr mě vzal a odnesl přímo na oslavu velkých ohňů, která byla plná příšer a podivností, které jsem nikdy předtím neviděla. Hrála tam divně strašidelná hudba, různé příšery tancovaly kolem ohňů a mě z nich nebylo od pohledu dobře, přirovnala bych je k těm nejstrašnějším čertům Krampusákům, nebo skřetům, někteří byly jako duchové, nebo démoni, mizeli v ohních a zase z nich vylétávali! Musela jsem sedět vedle obra na jeho obřím trůnu, připoutaná k němu, a dívat se na tu šílenou podívanou z výšky. Bylo to příliš děsivé.
A najednou se stalo něco úžasně krásného! Uviděla jsem ho – Ohyna. Vznášel se nad tím největším ohněm, jeho pohyby byly hypnotizující a já s něho nemohla spustit oči. Obr si mě nevšímal, příšery mu podávaly pití a jídlo, vše pro mě nechutné. Obr pil a hodoval, říkal, že je spokojený, a já jsem seděla na jeho klíně. Naštěstí neměl potřebu mě nutit k pití ani k jídlu, asi byl rád, že neprovokuju. A tak jsem se mohla tiše dívat na Ohyna, jak se vlní v ohni!
Pak mě obr nečekaně chytil, seskočil se mnou dolů, a všechny příšery kolem nás obdivně zařvaly. Obr zařval taky, ale jeho řev byl víc děsivý a všechno se roztočilo ještě v šílenější oslavu, kde se všichni začali i s poháry hrnout ke stolu, obr mě na ten stůl posadil, tak jsem seděla uprostřed té hrozivé hostiny, bála jsem se, aby mě nechtěli náhodou taky sníst, ale obr mě chytl za ruce a mačkal je k sobě dlaněmi vzhůru a příšery mi lili do dlaní pití. Obr mě nutil pít, a i když jsem nechtěla, nemohla jsem se bránit, nevím co to znamená, tohle už jsem tu přeci jednou zažila! Nakonec jsem omdlela.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh nabízí velmi zajímavý a originální koncept prolínání snového temného světa s naší realitou. Motiv milostného trojúhelníku mezi drsným obrem, ohnivým Ohynem a hlavní hrdinkou dodává ději silný vnitřní konflikt a dynamiku. Líbí se mi také zapojení magických prvků, jako je brána zapomnění nebo Silverovo žezlo, které svět hezky rozšiřují.
Atmosféra – ★★★★☆
Atmosféra je jednou z nejsilnějších stránek tvého textu, protože se ti daří velmi dobře vykreslit pocit beznaděje a temnoty v obrově věži. Kontrast mezi chladným, děsivým Ínemakem a hřejivým, milujícím Ohynem funguje skvěle a čtenář s hrdinkou snadno soucítí. Snové pasáže působí správně surreálně a zmateně, což umocňuje pocit, že hrdinka nemá nad svým osudem plnou kontrolu.
Provedení – ★★☆☆☆
Tady máš před sebou největší prostor pro zlepšení, zejména co se týče plynulosti textu a stylistiky. Často opakuješ stejná slova a věty jsou někdy zbytečně dlouhé a krkolomné, což trochu brzdí celkovou čtivost. Dej si také pozor na pravopis a interpunkci (např. ‘abychom’ místo ‘aby jsme’, chybějící mezery za uvozovkami), ale nenech se tím odradit, protože tvá fantazie je přednější. Zkus v dialozích znít více přirozeně a děj trochu zpomalit, aby čtenář stíhal vstřebat všechny emoce.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi nápadité a emotivní dílo, ze kterého čiší tvá obrovská představivost a nadšení pro psaní. Ačkoliv text potřebuje výraznější redakční úpravy a péči o stylistiku, příběh samotný má srdce a dokáže čtenáře vtáhnout do svého světa. Pokračuj ve psaní, čti další knihy pro načerpání inspirace a neboj se své texty po sobě vícekrát přepisovat a ladit.