Z temnoty se vynořil Ohyn. Jeho tělo žhnulo tlumeným světlem, objal mě a rychle se zeptal:
„Ty víš, co se stalo?”
Zakroutila jsem hlavou.
„Nevím. Řekni, co se stalo?”
„Je nemocný!”
„Kdo? Ínemak?”
Ohyn smutně kývl,zasyčel:
„Šel se léčit do páry, aby byl na cestu fit. Ale asi nebude. Marmond ho moc rozčílil! Raději za ním nechoď.”
Srdce se mi sevřelo. Zeptala jsem se šeptem:
„A slyšel jsi, co řekl Ínemak Marmondovi?”
Ohyn se zhluboka nadechl, zafuněl jako výheň a spustil:
„Ten hnusný Marmond mu napovídal, že jsi byla včera pryč se stínem! Ale naštěstí nezmínil, že jsme se potkali my dva. Pak chtěl, aby ho obr vzal zpátky k tobě do věže. Ale Ínemak mu řekl, že tam nejsi a ani nebudeš. Že odjíždí i s tebou – ale bez Marmonda! A aby si Marmond hleděl paní Karmíny a přestal tu pořád slídit.”
Ohyn zakroutil hlavou, povzdechl a pokračoval:
„Jenže ten nemožný Marmond odmítl odejít. Prohlásil, že nechce k paní Karmíně. Obr na něj zařval, aby šel ke všem čertům! A Marmond řekl, že teda půjde, ale vezme tě sebou. A Ínemak… kývl. Pak se otočil a zhroutil se. Nikdy předtím se to nestalo! Pomohl jsem mu vstát, chtěl jsem ho odvést do léčírny, ale odmítl. Šel do páry a přikázal, aby ho nikdo nerušil.”
Polkla jsem a zaprosila Ohyna, aby mě k němu zavedl.
„Jestli jsi Marmondovi utekla,” zasyčel, „tak se k němu raději vrať. Počkej, až se obr vzpamatuje, jinak ho ještě víc rozzuříš!”
„Nechci k Marmondovi,” vyhrkla jsem. „Chci za tebou!”
Ohyn zasyčel prudčeji,než jindy:
„To nejde! Pořád máme zákaz – a ty to víš!”
Rozčílila jsem se:
„Obr mi přece řekl – žádný Marmond! A najednou mě s ním poslal pryč?”
„No jo,” kývl Ohyn neochotně, „poslal. Naštvalas ho, tak se nediv!”
Rozhodla jsem se: půjdu za Ínemakem i tak. Vyrazila jsem vpřed, Ohyn mě chytil, tahali jsme se, smáli i padali na kamennou podlahu. Chvíli jsme se váleli, zlobili se a smáli, jako dvě děti, které zapomněly na všechny zákazy světa.
A právě tehdy se tu objevil Ínemak…
Najednou nad námi stál a jeho oči byly rudé, hruď se mu zvedala v zuřivém dechu. Hrozivě zařval, až se stěny hradu otřásly:
„Co se tu válíte? A co je vám k smíchu? Já vám ukážu porušovat moje zákazy…!”
Ínemak byl vzteklý, ale než stačil nadobro vybouchnout….Ohyn si před ním klekl a prosil:
„Odpusť mi, pane, prosím! Chtěla jít za tebou, musel jsem jí v tom zabránit!”
Hlasité předčítání