.
Já tedy Bonnie a Clyde, film režiséra Arthura Penna z roku 1967, jenž jsem nikdy vcelku neviděl.
A ještě tryskověji Bronenosec Poťomkin, čili Křižník Potěmkin, veledílo Sergeje Ejzenštejna natočené před 100 lety v roce 1925, které jsem naopak v celé jeho délce zhlédl s příslušející úctou mnohokrát.
.
Z něhož je v každé kvalitní učebnici kinematografických dějin co nejšíře zmiňován jeden z vrcholů filmařského velemistrovství, tedy ona scéna známá jako Masakr na oděských schodech, z níž posléze každému ze znalých diváků na celý život utkvěl obraz naplněný Aristotelovou podmínkou definice krásy jako úžasu i hrůzy současně.
.
Efekt krásy vyvolaný dolů po schodišti hrkajícím proutěným dětským kočárkem s neviňátkem uvnitř…
.
.
Pokud snad nenastalo a očekávaný efekt se ve čtenářích nedostavil, ne, nevadí, vždyť i zrovna takovým je posléze v jejich nepoznamenané nevinnosti k dispozici celý arsenál bídy inflace současných českých televizních seriálů, v nichž se, neboť obecenstva zdejších kinosálů od státu nepožadují opak, s čímkoli obdobně třeskutě filmovým zaručeně nesetkají.
.
Budou od čehosi vynecháni, vyautováni, obdobně jako já jsem byl tenkrát vynecháván jiným způsobem až do chvíle onoho tehdy jednoho dnešního rána, kdy jsem prostřednictvím čichače znalostních drog jménem Google.com narazil v obsahu dávného čísla časopisu Iluminace na jakže zaslouženě záslužné osvícení, jakožto iluminaci, následujícím odstavcem:
.
.
Výrazným a specifickým způsobem se zásahy do citátů uplatňují ve Schodech Zbigniewa Rybczynského, kde je skupina Američanů, reprezentantů současné konzumní společnosti, bezprostředně, fyzicky konfrontována se slavnou scénou masakru na oděských schodech z Ejzenštejnova Křižníku Potěmkin: „Účastníci výpravy na oděské schody (… ) se noří do proudu událostí, zakoušejí fenomén pobývání uvnitř filmové reality.”
Na základě střetnutí citovaného a těch, kdo se do citátu vetřeli, se vytváří složitá síť vztahů (představitelé obou kultur se výrazně odlišují, projevuje se tu naprosté nepochopení, ale vznikají také překvapivé analogie).
.
.
https://www.google.com/search?q=Zbigniew+Rybczynski%27s+staircase& sca_esv=709b511fa7f06afb& sxsrf=ADLYWIJNEwkhKOhx4G5khrUcqmdTOj3WXQ%3A1731490807028& source=hp& ei=9nM0Z5iEPIyBi-gPs6K58AI& iflsig=AL9hbdgAAAAAZzSCB9V8APlvV1cxb_-NE5lQRlMCPdAM& ved=0ahUKEwiY1-3zgdmJAxWMwAIHHTNRDi4Q4dUDCBY& uact=5& oq=Zbigniew+Rybczynski%27s+staircase& gs_lp=Egdnd3Mtd2l6Ih9aYmlnbmlldyBSeWJjenluc2tpJ3Mgc3RhaXJjYXNlMgcQIRigARgKMgcQIRigARgKSJYPUABYAHAAeACQAQCYAY4BoAGOAaoBAzAuMbgBA8gBAPgBAvgBAZgCAaAClwGYAwCSBwMwLjGgB9AD& sclient=gws-wiz#fpstate=ive& vld=cid:d5c760ef, vid:jhQftemBkF8, st:0
Hlasité předčítání