.
Já tedy Bonnie a Clyde, film režiséra Arthura Penna z roku 1967, jenž jsem nikdy vcelku neviděl.
A ještě tryskověji Bronenosec Poťomkin, čili Křižník Potěmkin, veledílo Sergeje Ejzenštejna natočené před 100 lety v roce 1925, které jsem naopak v celé jeho délce zhlédl s příslušející úctou mnohokrát.
.
Z něhož je v každé kvalitní učebnici kinematografických dějin co nejšíře zmiňován jeden z vrcholů filmařského velemistrovství, tedy ona scéna známá jako Masakr na oděských schodech, z níž posléze každému ze znalých diváků na celý život utkvěl obraz naplněný Aristotelovou podmínkou definice krásy jako úžasu i hrůzy současně.
.
Efekt krásy vyvolaný dolů po schodišti hrkajícím proutěným dětským kočárkem s neviňátkem uvnitř…
.
.
Pokud snad nenastalo a očekávaný efekt se ve čtenářích nedostavil, ne, nevadí, vždyť i zrovna takovým je posléze v jejich nepoznamenané nevinnosti k dispozici celý arsenál bídy inflace současných českých televizních seriálů, v nichž se, neboť obecenstva zdejších kinosálů od státu nepožadují opak, s čímkoli obdobně třeskutě filmovým zaručeně nesetkají.
.
Budou od čehosi vynecháni, vyautováni, obdobně jako já jsem byl tenkrát vynecháván jiným způsobem až do chvíle onoho tehdy jednoho dnešního rána, kdy jsem prostřednictvím čichače znalostních drog jménem Google.com narazil v obsahu dávného čísla časopisu Iluminace na jakže zaslouženě záslužné osvícení, jakožto iluminaci, následujícím odstavcem:
.
.
Výrazným a specifickým způsobem se zásahy do citátů uplatňují ve Schodech Zbigniewa Rybczynského, kde je skupina Američanů, reprezentantů současné konzumní společnosti, bezprostředně, fyzicky konfrontována se slavnou scénou masakru na oděských schodech z Ejzenštejnova Křižníku Potěmkin: „Účastníci výpravy na oděské schody (… ) se noří do proudu událostí, zakoušejí fenomén pobývání uvnitř filmové reality.”
Na základě střetnutí citovaného a těch, kdo se do citátu vetřeli, se vytváří složitá síť vztahů (představitelé obou kultur se výrazně odlišují, projevuje se tu naprosté nepochopení, ale vznikají také překvapivé analogie).
.
.
https://www.google.com/search?q=Zbigniew+Rybczynski%27s+staircase& sca_esv=709b511fa7f06afb& sxsrf=ADLYWIJNEwkhKOhx4G5khrUcqmdTOj3WXQ%3A1731490807028& source=hp& ei=9nM0Z5iEPIyBi-gPs6K58AI& iflsig=AL9hbdgAAAAAZzSCB9V8APlvV1cxb_-NE5lQRlMCPdAM& ved=0ahUKEwiY1-3zgdmJAxWMwAIHHTNRDi4Q4dUDCBY& uact=5& oq=Zbigniew+Rybczynski%27s+staircase& gs_lp=Egdnd3Mtd2l6Ih9aYmlnbmlldyBSeWJjenluc2tpJ3Mgc3RhaXJjYXNlMgcQIRigARgKMgcQIRigARgKSJYPUABYAHAAeACQAQCYAY4BoAGOAaoBAzAuMbgBA8gBAPgBAvgBAZgCAaAClwGYAwCSBwMwLjGgB9AD& sclient=gws-wiz#fpstate=ive& vld=cid:d5c760ef, vid:jhQftemBkF8, st:0
Nápad – ★★★★★
Nápad zkoumat „quirk“ jako svébytný žánr a propojovat jej s filmovou teorií, Ejzenštejnem, Wesem Andersonem a seriálem Případy detektiva Murdocha je neuvěřitelně originální a intelektuálně osvěžující. Vaše schopnost nacházet nečekané souvislosti mezi vysokým uměním a populární kulturou ukazuje na obrovský rozhled a analytické myšlení. Nosná myšlenka je velmi silná a nabízí fascinující úhel pohledu na to, jak vnímáme narativní struktury.
Atmosféra – ★★★★☆
Text má velmi specifickou, až postmoderně snovou atmosféru, která čtenáře vtahuje do spletitého labyrintu vašich myšlenek. Interakce s umělou inteligencí a neustálé odbíhání k filmovým odkazům vytvářejí náladu jakéhosi intelektuálního detektivního pátrání. Občas je ale toto vtáhnutí narušeno přílišnou hutností textu, kvůli které může čtenář na chvíli ztratit emocionální či myšlenkové napojení.
Provedení – ★★★☆☆
Vaše slovní zásoba je obdivuhodně bohatá a jazyk je velmi barvitý, což textu dodává punc odborné i umělecké eseje. Stylistika a čtivost však místy trpí pod tíhou extrémně dlouhých a složitých souvětí, v nichž se čtenář snadno ztratí a občas v nich dochází k drobným gramatickým či interpunkčním nepřesnostem. Doporučuji text více provzdušnit, zkrátit některé věty a zjednodušit strukturu, aby vaše geniální myšlenky mohly plynout mnohem přirozeněji a srozumitelněji.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o mimořádně ambiciózní a myšlenkově hlubokou úvahu, která překračuje hranice běžného amatérského psaní a blíží se spíše k experimentální literární či filmové eseji. Fascinující propojení popkultury, historie a teorie ukazuje váš obrovský tvůrčí potenciál. Pokud zapracujete na plynulosti a přístupnosti textu pro běžného čtenáře, vaše práce bude mít skutečně brilantní dopad. Nenechte se odradit složitostí formy, máte výjimečný dar pro nacházení skrytých souvislostí!