Povedený mejdan

Humor Ze života

Četba díla zabere cca 22 min.

„Teda, kluci, ta ho tam chce!” vydechl nadšeně sprostý Fuckie už opět sebejistým hlasem. „Obě ho tam chtěj! To je ložený!”

„Já vám to hned říkal, že není problém někoho tu sbalit. Se mnou se neztratíte,” samolibě utrousil zkušený Šulc a vyfoukl ke stropu obláček dýmu.

„Ta bruneta je moje! Tu si zabírám já!” křičel rozrušeně Fuckie a oči se mu leskly.

„A já tu plavovlásku!” skočil mu do řeči Šulc.

„Ale Fuckie! Vždyť jsi říkal, že má ta brunetka moc šikmý oči!” divil se vyrovnaný Jiří.

„Ono to zase není tak zlý!” vysvětloval sprosťák. „Spletl jsem se.”

Jiří pokrčil rameny a obrátil se na Šulce.

„A tys zase říkal, že má ta plavovláska velkou hubu.”

„Blbost, od začátku jsem říkal, že jsou to dobrý kůže!” ohradil se zkušený Šulc.

Nerozhodný Pšenda to chvíli poslouchal a nakonec prohlásil, že plavovlásku si zabírá on.

„Ty ses zbláznil, ne?” vyskočil vztekle zkušený Šulc. „Sbal si svojí! Tuhle jsem si už zamluvil já!”

„Prdlačku sis zamluvil!” ohradil se Pšenda a strčil do svého kamaráda.

„Co do mě strkáš, vole! Abych ti jednu nenatáhl na oko!”

„Pšenda má, pravdu!” zastal se nerozhodného spolužáka vyrovnaný Jiří. „Ty jsi ani jednu z nich nechtěl! A Fuckie vlastně taky ne!”

Šulc strčil do Jiřího, Jiří strčil do Fuckieho, Fuckie strčil do Pšendy a ten jak padal ze židle, srazil pod stůl Ludvíka.

V tom se k nim přitočil číšník, který tu roznášel nápoje a zamračil se.

„Hele, já vás tu už chvíli pozoruju. Zaplaťte a koukejte vypadnout. Nechci tady žádný magory ani rvačky!”

„Ale to my jenom tak z legrace…” namítl Šulc a usmál se sympaticky na vrchního.

„To je mi fuk,” odpověděl on a začal jim počítat útratu.

„My ale nikam nejdeme!” zatvrdil se Fuckie a zapálil si cigaretu.

Vrchní se usmál a zamával na vyhazovače, jenž stál u dveří.

„Jak chcete, Igor se o vás už postará.”

Když si chlapci všimli chlapíka s rameny jak almara, změnili náhle názor.

„No jo, tak my teda jdeme,” blekotal Fuckie a vytáhl bankovku.

„A co ty, Frajere, kolik jsi udělal těch vodek a toniků?” zeptal se nakonec Pšendy a pátravě se mu zadíval do očí.

„Já ale nic neměl?” zašeptal překvapeně tázaný a upřel na vrchního své vylekané oči.

„Jak to? Viděl jsem tě, jak si nosíš od baru jeden tonik s vodkou za druhým!” zamračil se vrchní. „Kde máš svůj konzumační lístek?”

„Já nemám žádný lístek!” špitl Pšenda a nervózně poposedl.

„Holota jedna!” zabručel vrchní. „Chlastá tu tonik za tonikem a vodku za vodkou a bude mi tvrdit, že nic neměl! Tak to je za pět set!”

Pšenda se snažil něco namítnout, ale výraz Igorovy tváře ho ochromil.

„No tak jo, ale já tu nemám peníze,” vysvětloval plaše a rozhlédl se po svých kamarádech. „Nemohl byste mi někdo půjčit?”

Kamarádi však vstali od stolu a řekli, že už musí jít domů. Prý stejně žádné peníze nemají.

„Tak to bude zlý,” pokýval vrchní hlavou a podíval se na Igora.

„A nemohli byste mi to dát na leasing?”

„To tedy nemohli,” ozvala se nekompromisní odpověď a Igor si začal vyhrnovat rukávy.

„Tak já ti teda půjčím,” zašklebil se nakonec Vyrovnaný Jiří. Sáhl do kapsy a vylovil bankovku.

Pšenda vydechl úlevou. Když bylo zaplaceno, vstal a následoval Ludvíka, který si bezstarostně pohrával s kružítkem.

♦ ♦ ♦