Je dobře, že v tomhle světě existují lidi, co chápou Voltaira, aniž by ho museli číst. Ivanka se ke mně přitočí, kývne a podá mi irskou. Pozdrav oplatím, zvednu sklenku, otočím se na Katku a pronesu s takovou dávkou sentimentálního zápalu, že to zní skoro ironicky:
„Podzemí je mrtvý, ať žije podzemí!“
„Na zdraví!“ zasměje se Katka a přiťukne si se mnou.
A z pódia hučí krásný obrázky plný zkázy.
Hlasité předčítání
