Stále běžel, rychle se nadechoval a ještě rychleji vydechoval. V tom ucítil ve vzduchu ještě něco víc. Byla to vůně teplé krve. Jen malinký náznak. Ale nedokázal se ubránit chvění, které prostupovalo celým jeho tělem . Musel na chvíli zastavit. Věděl, že ji bez sebevětších problémů dožene. Bude mu k tomu stačit pár rychlých skoků.
Její tep zrychloval. Přerývavě dýchala. Věděla, že brzy bude v cíli, aniž by to místo znala. Hnala se jako uragán. Zakopla a upadla do sněhu. Při doteku se sněhem pocítila náhlý chlad. Opřená o ruce a na kolenou připomínala divokou šelmu, připravenou k útoku. Zaklonila hlavu a zhluboka se nadechla. V tom se vymrštila zpět do vzpřímeného postoje. Jemnou dlaní setřásla sníh, který ji ulpěl na oblečení. Pramínek krve, byl ten tam. Pohltil ho sníh. Vpil ho do sebe jako půda, která zoufale touží po vodě a vyprahle hltá.
Stále ji následoval. Překvapený, kolik má vnitřní síly a odhodlání. Když v tom si všiml, že zcela zastavila.
Ocitla se na samém okraji útesu. Před jejími zraky se rozprostíralo moře. Temná hluboká modř. Chladné a ocelové. Obloha se v okamžiku vyčistila a slunce se pomalu začalo dotýkat moře. Odráželo se od mořské hladiny. Byla fascinovaná tím, co viděla přes sebou. Přesto však ještě necítila to, co by měla. Jemnými prsty s bělavými nehty si rozvázala provázky, které držely zapnutou kožešinu. Nechala ji padnout na zem.
Stál v těsné blízkosti a čekal, co se bude dít.
Stejně jako provázky na kožešině, začala rozvazovat i boty. Vyzula si je a hodila opodál. Bosýma nohama stála na chladné zemi.
Všiml si toho. Úsměvu na jejích rtech. Čarovné linky se proměnily v linii měsíce, který tvoří srp.
Chytila okraj svých šatů a přetáhla je přes hlavu. Kůži měla hladkou a opálenou. Každý paprsek slunce chtěl obejmout to nádherné tělo. Zahalit ho do mlhového oparu. Mít ho jen pro sebe. Všechno v dokonalé linii. Dlouhá šíje, pevná ramena. Úzké boky a dlouhé nohy. Malá pevná prsa s bradavkami vztyčenými jako dva záchytné body. Přetáhla si cop na rameno a rozepla sponu. Rozpletla ho a rukami rozprostřela své dlouhé černé vlasy. Ty se najednou proměnily, mávaly křídly stovky havranů. Vítr, který se prudce zvedl , rozprostřel vůni jejich vlasů jako plachty na lodi, které se v náporu větru vzedmuly. Neposedně poletovaly nahoru a dolů, nahoru a dolů. Vzduch byl prosycen pouze a jenom jí. Náhle se otočila a své oči upřela na něj.
Hlasité předčítání