Seděl bez jediného pohybu jako kamenná socha. Ve chvíli, kdy se otočila jeho směrem a upřela na něj svůj zrak, měl pocit, že opravdu zkameněl. Ta ryzí havraní krása mu vyrazila dech. Plíce ho pálily , byly stlačené jako papírové vaky. Její nahá dokonalost ho zbavila posledního rozumu a sebeovládání. Postavil se na všechny čtyři a pomalu se vydal za ní. Její oči vedly každý jeho krok. Musel kráčet pomalu. Byl slabý a omráčený. Natáhla ruku jeho směrem, ale byl daleko. V tom se od něj odvrátila….
Otočila se směrem k vodní hladině. Zvedla hlavu vzhůru ke slunci a zavřela oči. Tmavé řasy lemovaly oční víčka. Její ústa se smála. Byla šťastná. Rozpažila ruce. Vítr si stále hrál s vlasy a ona mírně pohupovala boky do rytmu .Silueta těla se odrážela ve sněhu jako zářící hvězda snášející se z nebe. Cítila ten omamný pocit vzrušení. Srdce jí bušilo stejně jako bubny , na které hrávali muži dole v osadě. V tom se rozběhla a skočila dolů.
Když to spatřil , zabral na všechny čtyři takovou rychlostí, že se vznesl jako pírko. Běžel za ní, ale ulétla mu, stejně jako černý havran. Stál a díval se, jak její tělo unáší volný pád. V okamžiku, kdy se dotkla hladiny a zmizela v ní, roztříštil se svět na milion kousků. Voda se za ní uzavřela jako perlorodka, která na okamžik ukázala svou perlu, vzápětí ji však rychle ukryla. Pocítil zoufalství.
Duše se jí náhle osvobodila. V těle se rozprostřel blažený klid a vyrovnanost, kterou celý den postrádala. Cítila se svobodná a tak neskonale šťastná. Ani ve chvíli, kdy mrazivý a ostrý chlad bodal do těla, ji nezmizel úsměv ze rtů. Letěla, volná a nespoutaná. Těšně před tím, než se dotkla vody, přitiskla svá víčka těsně k sobě , ústa pevně semkla . Moře ji pohltilo zuřivou rychlostí. Jako by nechtělo, aby promarnilo okamžik, kdy se bude dotýkat toho mladého nahého těla. Lačně hltalo kousek po kousku , centimetr po centimetru.
Stejně rychle jako zmizela, se znovu objevila. Vyšplhala zpět na samý vrchol útesu. Svaly se jí přitom napínaly jako lodní lana. Věděla, že to co udělala jí mohlo stát život, tušila však, že naopak objeví život v jiném rozměru, než kdokoli jiný. A to se taky stalo. Oblékla se, ale zůstala sedět na svém kožichu.
Věděl, že právě nastala ta chvíle, kdy se může přiblížit. Její vůni cítil ještě intenzivněji. Byla divoká a vzrušující. Kráčel pomalu. Vůbec se ho nebála. Prostě jenom seděla a vyčkávala. Otřel se kouskem své srsti o rameno, kde ještě před pár okamžiky tekl pramínek krve. Zachvěla se a on spolu s ní. Popošel ještě o kousek a teď se dotýkal větší částí svého huňatého těla. Vztáhla k němu ruku a dlaní ho pohladila po hřbetu. Vyvolalo to v něm vlnu takového vzrušení, že mu z úst vyšlo tiché a zoufalé zavytí. Lehla si do klubíčka a zavřela oči. On si ji lehl za záda a přitiskl se na její tělo. Chtěl ji zahřát, třásla se zimou.
Vnímala jeho teplo, bylo tak nádherné a vlídné. Otočila se a upřela zrak do jeho očí. Byly nezkrotné a stříbrně modré.
V ten okamžik si přál být stejný jako ona. Lidskou bytostí. Objala ho svými pažemi a on tál jako čerstvě napadlý sníh. Duše jim splynuly v jednu. Věděl, že už nic nebude jako dříve. Nikdy už ji neopustí. Protože by přišel o část svého já, které nyní patřilo jí.
Hlasité předčítání