Elibeth

Mezilidské vztahy

Četba díla zabere cca 14 min.

   „Prosím tě vzpamatuj se. Nikoho tady nezajímají tvé výlevy. Radši jim řekni, že bychom také chtěli přidat polívku. Teda do polívky. Vlastně svou kůrku k polívce.“

   Tak dost!!!“ zarazila tento směšný výstup Elibeth.

   „Je nám již vše jasné, teda až na několik detailů, ale hlavně nám řekněte, jak to chcete vyřešit, až Karel vrátí nejstarší pohár. Nerada bych se totiž dožila toho, že s vámi budeme zkoušet a vy nám pak zase na nic neodpovíte a tím zmaříte celou naši snahu?“ z úst všech čtyř se ozvala pouze dvě slova: „Uděláme revoluci!“ pero vylezlo na stoh knih a začalo zpívat:

Dlouhá léta trápil nás

svoboda však svěže chutná

zpívejme, vždyť máme hlas

starý pohár je nám putna

 

Medaile vyskočila na pohár a přeskakovala z prvního na druhý a tím cinkala do rytmu. Oba poháry pak zpívali druhý a třetí hlas:

 

Chceme s vámi také hrát

přidat se, nám bude ctí

Karlovi tím dárek dát

končíme s tichou žalostí

 

Hosté dozpívali a dívali se udýchaní na osazenstvo stolu s prosebným pohledem. Chvíle ticha se zdála být nekonečná. První kdo se ozval, byl kalamář. Začal nejdříve pomalu tleskat. Postupně se k němu přidávali i ostatní a nakonec tito noví spolučlenové souboru získali potlesk, za který by se nemusel stydět ani Karel Gott.

   Zkoušelo se poctivě a s nejvyšším nasazením. Všechny ta práce, či spíše zábava nesmírně pohltila. Večer přišel Karel a položil zpátky do sekretáře nestarší pohár. Když Karel odešel, zeptala se Elibeth herců ze sekretáře.

„Tak co naši noví kamarádi, jde se na to?“ nikdo jí však neodpověděl. Elibeth málem začala plakat. Najednou však dva poháry, medaile a pero obstoupili starý pohár a strčili do něj, až tento nečekaje takového útoku spadl o polici níž mezi knihy a skutálel se na zem pod sekretář.

„Hurá defenestrace se podařila!!!“ jásali všichni a pustili se do další práce.

Když nadešel den dé, nervozita stoupala. Večer přišel Karel, sedl si za stůl, vzal do ruky kalamář a polohlasně řekl: „Jó hochu, kdyby ty si věděl. Mám do zítřka napsat povídku, ale múza si odletěla na jih a mě nic nenapadá.“ hned na to vzal do ruky Elibeth, vyndal z kapsy dvě náplně a se slovy, koupil jsem ti nové barvy, Elibeth rozšrouboval a náplně jí vyměnil. Vzal papír a začal psát, ale po pár slovech papír zmuchlal a zahodil. Vstal a došel k baru. Nalil si plnou sklenici nějakého levného pití a do dna ji vyprázdnil. Znovu usedl za stůl, znovu popsal a zmuchlal několik papírů, až vsedě usnul. To byla příležitost pro divadelníky. Připravili scénu, lampa vše nasvítila a nůžky zacinkaly o pohár. Karel otevřel oči a nechápavě se díval. Věci začaly hrát své představení. Daly do toho všechno. Bylo to podle nich nejlepší premiéra, která se opravdu povedla. Když celou povídku dokončily, srovnaly se zpátky na svá místa a sborově zakřičely: „Vše nejlepší!“ a pak už se ani nepohly.

Karel po chvíli zavřel oči a zase usnul. Když se probudil, chytl se za hlavu.

„Probůh, co se mi to zdálo?“ vzal si nový papír a Elibeth a na jeden ráz napsal krásnou novou povídku. Nechal ji ležet na stole a odešel do ložnice. Věci si povídku přečetly a zjistily, že byla o nich. Lampa se zhasla a všichni spokojeně usnuli.