Vběhl do pokoje a rozhlédl se. Prázdno. Rozsvítil a šel se podívat do kuchyně. Nic. Ani v Jamesově pokoji nebyl.
„Není tu!“ podíval se konečně na Michelle.
„Kde může být? Uklidni se! Přemýšlej!“
„Já nevím! Já nevím!“
„Co ti říkal, když jsi ho viděl naposled?“
„Já nevím! Asi něco jako, že to bude určitě dobrý koncert, těžko říct! Jo! Ještě vyprávěl něco o tom, že má strach.“
„Ale proč?“
„Nedával jsem pozor. Puberťáci něco pořád vykládají. Soustředil jsem se na vystoupení.“
„Dobře, tak kam se mohl vydat?“
„Často jezdíval na kole. Vykládal mi, že za městem objevil super vyhlídku. Prý tam sice víc fouká, ale výhled je fantastický.“
„Co by tam dělal takhle v noci?“
„Já nevím, ale nenapadá mě jiné místo, fakt ne.“
Oba vyběhli ven. Michelle nebydlela daleko. Běžela a vedla ho za ruku. Utíkali znovu kolem vody. Museli na most a pak zabočit do ulice se všemi těmi vilami a naleštěnými auty. Před jednou z nich se zastavili.
„Počkej chvíli,“ řekla a zaběhla do domu.
Ani si nestihl srovnat myšlenky, když ho oslepilo světlo Mustangu, který vyjížděl z garáže.
„Nasedni!“ otevřela dveře od spolujezdce.
Jela tak rychle, že se Jamesi málem zvedl žaludek. Navigoval ji, co nejefektivněji to šlo. Netrvalo dlouho a vystoupali po serpentinách až k odpočívadlu nad městem. Na zemi leželo kolo. Pár metrů před ním stály dvě postavy. Vyskočili z Mustangu a rozběhli se k nim.
Jedním z nich byl Jamesův bratr a druhým mladá holka, která brečela a mezi slzy vykřikovala utrápeným hlasem, ať to nedělá.
„Donie!“ zaječel James.
Když ho uviděl, zareagoval tak, že vykročil směrem ke srázu.
Dřív, než James, u něj byla Michelle. Neváhala ani vteřinu. Skočila a popadla kluka těsně předtím, než začal padat dolů. Oba sebou divoce praštili o zem. James chytil Donieho a odtáhnul ho do bezpečí. Holka hystericky ječela. Michelle se sbírala ze země a oprašovala se.
Všichni čtyři jeli mlčky domů.
„Tady bydlím,“ řekla mladá holka uklidněným a tichým tónem ukřičeného hlasu.
Vysadili ji a pokračovali dál. Zdálo se, že bude každou chvílí svítat.
„Co tě to popadlo, brácho?“
„Já vím, že to byla blbost. Prostě jsem jí chtěl požádat o ruku, ale ona řekla ne.“
„Vždyť jsi s ní chodil teprve dva měsíce!“
„No a co?! Říkám ti snad já, co máš dělat?“ rozčílil se Donie.
Michelle se podívala na Jamese. Střetli se jejich pohledy a oba se usmáli.
„Co vám přijde vtipné?“
„Ale nic.“
„No tak, co vám přijde vtipné?“ uchichtl se Jamesův bratr.
„Jsi pěkný vůl, brácho. Vždyť ženských je na světě strašná spousta, ne?“
„No to asi jo,“ zamumlal. „A vy jste kdo?“ strčil hlavu mezi ně a zazubil se na Michelle.
„Tvoje teta.“
„Nepředbíhej. Aby si taky nešel skákat z útesu.“
Slunce se rozhodlo probudit v celé své kráse.
Když je Michelle vysadila, dostal James ještě letmý polibek na tvář. Napsala mu na ruku její číslo. Slíbil jí, že se hned zítra ozve. Auto za pár chvil zahnulo za roh a bylo pryč.
„Tak co? Dobrý? Nebylo to moc?“ řekl Donie.
„Nemusel jsi k tomu ještě rekvírovat svojí kámošku.“
„Ale proč bych pak jinak chtěl skočit? To dá přece rozum, že v tom musí být ženská, aby to bylo uvěřitelné.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Závěrečný zvrat povyšuje zpočátku tuctovou romantickou povídku na velmi originální a úsměvné dílo. Nápad, kdy mladší bratr využije lekce herectví a sehraje falešný pokus o sebevraždu, aby staršímu bratrovi pomohl získat srdce začínající herečky, je neotřelý a skvěle pointovaný. Zápletka díky tomu dostává sympatický nadhled, který čtenáře zaručeně pobaví.
Atmosféra – ★★★★☆
Text velmi dobře pracuje se změnami nálad, od uvolněné atmosféry v hudebním klubu přes romantickou noční procházku až po náhlý záchvat paniky. Emoce postav fungují a čtenář se snadno nechá vtáhnout do děje, i když je přechod k dramatické scéně na útesu možná až příliš překotný. Závěrečné odlehčení do ranního úsvitu pak celkový dojem příjemně uzavírá a zpětně chytře omlouvá předchozí melodramatičnost.
Provedení – ★★★☆☆
Povídka je čtivá a má svižné tempo, nicméně občas naráží na stylistickou neobratnost a klišé, jako je například přirovnání „rty se prolínaly jako déšť s duhou“. Dialogy místy působí trochu strojeně a papírově, což by šlo vyřešit přirozenější volbou slov. V textu se objevuje i několik drobných pravopisných chyb (např. „střetli se pohledy“ nebo „s tím spojené“), ale plynulost vyprávění to nijak zásadně nenarušuje a příběh čtenáře bez problému táhne kupředu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi milou a překvapivou povídku, která ukazuje tvůj cit pro budování příběhu s nečekanou a vtipnou pointou. Ačkoliv by text snesl pečlivější stylistickou redakci a uhlazení některých dialogů, jako celek funguje výborně a zanechá ve čtenáři pozitivní dojem. Určitě v psaní pokračuj, máš skvělou fantazii a smysl pro humor, který tvé tvorbě dodává jiskru!