Jmenoval se Hugo. Listonoš. Měl třicet, žádné děti, rád četl, a když zrovna čekal, až mu přijde další kniha, bavil svou kočku drbáním na břichu. Víc by se o něm vlastně ani nedalo napsat. Možná snad jen jeho příběh. Respektive ten, který mu tenhle samotářský život změnil úplně od základů.
Měl na starost východní část města. Bylo rozděleno řekou, McDonaldem a nákupním centrem. Obyčejné, ne příliš velké město. Zdejší obyvatelé byli neteční, nezdravili se, zdárně se ignorovali a mimo slavností města pořádaných každoročně, se moc neshlukovali.
Jezdil na kole. Neměl na sobě ani tmavomodrý kabát, ani čepici se zlatou trumpetou, ani neuháněl jako o závod. Být listonošem v jednadvacátém století spíše znamenalo roznášet letáky, volební programy, inzeráty a tu a tam nějakou složenku.
První z osudných dopisů doručil na jaře. Šestého května. Byl adresován jisté ženě Kovalčíkové. Stál před vysokým činžákem, prohlížel si obálku. Naprosto obyčejný dopis. Nic na něm nebylo zvláštní. Písmo bylo, pravda, trochu neohrabané. Vlastně mu připomínalo jeho vlastní. Přesně jako by to psal osamělý třicátník někde v zakouřeném bytě, pomyslel si. Přičichl si k ní, ale žádný cigaretový dým neucítil. Jen inkoust a papír. Bylo zjevné, že se uvnitř ukrývá několik hutně popsaných stran.
Našel patřičnou schránku a pokračoval v práci…
Netrvalo dlouho. Mezi poptávkou ke koupi bytu v dané lokaci a složenky od města, objevil další dopis. Tentokrát adresovaný jistému Novákovi. Jak úžasná náhoda! pomyslel si Hugo. Taky se jmenuju Novák! Jméno bylo nadepsané červeným inkoustem. Úhledně psacím písmem. Každá smyčka vypadala jako přímo namalovaná.
A takhle to pokračovalo dál dobrý měsíc. Každý druhý den vhazoval dopis do schránky ženě. Pak následně zase do schránky muži.
Jednoho dne ráno seděl v kuchyni za stolem. Kocour zrovna spořádal maso a otřel se Hugovi o nohu. Ten se zakousnul do posledního sousta topinky, kterou si připravil. Za oknem byla ještě tma. Když sousto spolknul, najednou mu cosi došlo.
Jestliže doručím dopis té ženě a za dva dny, pak doručuji další muži, musí to znamenat, že si dopisují zrovna oni dva! Rozzářily se mu oči jako dítěti, které si rozbalilo narozeninový dárek.
Když prázdnému člověku vyvstane v hlavě jakýsi vyšší smysl života, najednou se k němu přikrade nějaká podivná energie. Cítil, že je součástí něčeho velkého. Prostředník lásky. Každé ráno s nadšením probíral připravené zásilky k doručení a očekával dopisy. Jeden od ní, další zase od něj. O čem si tak asi píšou? Představoval si, jak slečna Kovalčíková sedí u ranní kávy a znova si pročítá slova, která ji její milý zrovna poslal. Slova plné lásky a porozumění. Usmívá se při tom, vlasy ještě neučesané, na sobě jen noční košile. Ani se neoblékla, hned si musela přečíst dopis.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Příběh o osamělém pošťákovi, který propadne obsesi z cizí milostné korespondence, je vynikající a má skvělý psychologický potenciál. Závěrečný zvrat, kdy zjistíme, že Hugo úspěšně převzal identitu zavražděného a žije s jeho vyvolenou v rodinné idyle, je mrazivý a velmi úderný. Zápletka je originální, temná a drží čtenáře v napětí od začátku až do konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Skvěle se ti daří budovat náladu – od melancholické osamělosti hlavního hrdiny přes jeho narůstající fanatickou posedlost až po chladnokrevnou brutalitu. Přerod z neškodného podivína ve vraždícího psychopata je možná trochu moc rychlý, ale o to více šokující. Závěrečná domácká scéna pak tvoří geniální a zneklidňující kontrast k předchozímu krvavému činu.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a plynule graduje, takže čtenáře snadno vtáhne do děje. Stylistika je na dobré úrovni, i když by si zasloužila drobnou péči, jelikož se objevují občasné gramatické chyby a zbytečné čárky (např. ‘slova plné lásky’, ‘z pravidla’). Dialogy působí poměrně přirozeně, jen samotný akt vraždy by snesl trochu detailnější a uvěřitelnější choreografii, nicméně obsahově a plynulostí jsi to zvládl na jedničku.
Celkové hodnocení:
Jde o mimořádně poutavou a temnou povídku, která ukazuje tvůj velký cit pro budování napětí a překvapivé pointy. Přestože text obsahuje drobné stylistické a gramatické nedokonalosti, příběh jako celek funguje na výbornou a zanechá ve čtenáři silný dojem. Určitě v psaní pokračuj, máš skvělou fantazii a obrovský talent pro psychologické thrillery!