Čaroměn na to odfrkl:,,Ale slyšeli a moc dobře!Když jsem tě slyšel já!“
Čaroměn na mě pokývl,prozradil mi:
„Obr znovu zapojil do soubojů všechny—Ohyna, Bojku i Normana. Možná si na tebe vzpomene, až skončí všichni v léčírně.“
Chtěla jsem něco říct, ale v tu chvíli se objevil obr Ínemak. Zlost mu hořela v očích,zařval na mě:
„Co si myslíš, že tu děláš?!“
Vytrhl mě od Čaroměna a obvinil mě:
„Jak to, že jsi mi zatopila věž a utekla?“
Zprudka chytil mou levou ruku, prohlížel si znamení, které už nebylo vidět. Pak se obrátil na Čaroměna a sevřel ho železným stiskem,hrozivě zařval:
„Podvedl jsi mě a za to tě čeká vězení! “
Na to se jeho temný pohled zabodl do mě,zavrčel:
,,A ty tam půjdeš taky!”
3. S Čaroměnem v hradním vězení
Obr nás bez milosti uvrhl do chladného hradního vězení. Ani nechtěl slyšet, když jsem mu říkala, že za zatopenou věž nenesu žádnou vinu.
Chtělo se mi brečet. Čaroměn si toho všiml a snažil se mě uklidnit. Posadil se vedle mě a začal vyprávět:
„Víš, už dávno jsem chtěl po obrovi, aby propustil Nata Přivolávače. Je to můj přítel, a bez něj jsem byl ztracený. Ale obr byl neústupný, neoblomný—s ním se nedalo jednat. Dokonce před mými zraky zavřel věštce Jaru, toho, kterého jsi pak propustila. Jarovi to ale stačilo. Už se k Temnovišti nikdy nepřiblíží.“
Zaváhal, pak pokračoval: „A tak mě napadlo zajmout proměnlivou nestvůru. Chtěl jsem od obra smluvit výměnu za Nata. Ale obluda mě napadla, skoro mě porazila. Byl jsem nucen jí připravit o její štíří ocas—tam měla veškerou moc. A tak se ze mě stal Čaroměn.“
Podíval se na mě zkoumavě. „Obr o obludu už nestál a Nata za ni nevyměnil. Místo toho mě chtěl uvrhnout do vězení. Naštěstí se mě zastal král Moran. Jednou večer jsme popíjeli u stolu a obr se zmínil o tobě. O tvém znamení. Řekl, že by ti nejraději uřízl ruku.“
Vzal mi moji levou ruku a pokračoval:
,,Řekl jsem obrovi, že je možné tě toho znamení zbavit i jinak, než aby tě obr připravil o ruku, pak tě přivedl a moje šance na záchranu Nata mě nedala ani chvíli klidu,to tvé znamení,když se spojí s moji hůlkou dokáže divy a taky že dokázalo,no je fakt,že jsem na obra krátký,ale vidíš,dokázali jsme spolu dostat Nata s té truhle!Tohle obr nesmí za žádnou cenu zjistit!Slib,že se to od tebe nedozví!“
Tak jsem kývla a řekla:,,Nedozví,slibuju…“
Čaroměn se proměnil zase v Ohyna a naklonil se ke mně tak blízko, zaprosila jsem ho:
,,Povídej mi ještě!“
Čaroměn vstal a uklonil se,řekl:,,Jak si přeješ,povím ti všechno,co vím,jen nevím,co by sis přála slyšet?“
Tak jsem se zeptala:,,Ty znáš příběh té,od které mám tohle znamení?“
Ukázala jsem mu levou dlaň i když tam nebylo už vůbec nic vidět a Čaroměn kývl,usadil se vedle mě a začal:
,,Chceš znát něco o znamení bezejmenných a ještě mnohem víc?Tak poslouchej..
4. Čaroměn vypráví:
Kdysi dávno žil na území temných Ušounů ten, který byl Bezejmenný, se svou sestrou. Oba měli v rukou tajemné znamení. Nepohodli se s ušatým králem a usadili se v podzemní říši.
Bezejmenného tehdy okouzlila zlá Mocněna. Začali spolu žít, ale Mocněna chtěla víc — měla spadeno na krále podzemní říše, otce krále Silvera! Jenže král byl v té době šťastně ženatý a se svou milovanou královnou očekávali narození jejich prvního potomka – Silvera.
Zlá Mocněna ale byla neodbytná. Rozhodla se krále získat za každou cenu. Svolala zlomocné stíny, které měly zničit všechny, které král miloval, aby ho mohla lépe ovládnout a stát se jeho královnou. V té době se Mocněně narodila dcera,kterou měla s Bezejmenným. Ani to ji nezastavilo v jejích zlých plánech. O dceru se nestarala, nemilovala ji, a ponechala ji na starost Bezejmennému a jeho sestře.
Bezejmenný měl zlomené srdce. Trápil se kvůli zlé Mocněně, až s toho onemocněl. Rozhodl se pomáhat králi. Svým mocným znamením dokázal zahnat zlé stíny a poslat je zpět k té, která je povolala. Mocněna začala prohrávat. Spojila se proto s bývalým pánem Temnoviště. Přesvědčila ho, aby jí pomohl zničit krále podzemní říše.Chceš vědět,jak vypadala Mocněna?”
Zeptal se Čaroměn a když jsem kývla,proměnil se ve zlou Mocněnu a vyděsil mě.
Hlasité předčítání
