Obr poručil, aby Normanovu dceru odnesli do léčírny. Norman, v šoku, odešel za svou dcerou. Já stála na místě, otupělá, dívala se na svou ruku – měla jsem zčernalou dlaň, z níž se stále kouřilo.
Myslela jsem, že zmizím v tom kouři,ale byla jsem moc vysílená,asi tím výbojem,který mě vzal moc energie,bylo mi na omdlení,proč nezmizím?Byla jsem s toho,co se právě stalo,docela vyděšená!
Moran přišel ke mně a chtěl mě obejmout, ale popálil se,na místě jeho těla,kde se mě dotkl se mu objevily červené puchýře,tak mě pustil a rozběhl se do léčírny.
Zhroutila jsem se na zem a začala brečet – rameno mě tak moc bolelo a já nevěděla, co dělat.
Obr přišel ke mně, zvedl mě do náruče a řekl: „Tak to vypadá, že jsi právě všechny porazila, co?”
Podívala jsem se na něj a zeptala se: „A ty se na mě za to zlobíš?”
Ínemak se zašklebil a odpověděl: „Vypadám snad rozzlobeně?”
Odnesl mě do léčírny, kde mi ošetřili zranění.Myslím,že obr byl taky s toho,co se stalo v šoku,možná spíš čekal,že zmizím,než že mi s dlaně vyjde blesk!To se stalo poprvé!Cítila jsem se moc slabě a vyčerpaně,obr se mě zeptal:,,Tak co,jaký to bylo– porazit Normanovu dceru?”
Moran ke mně přistoupil, už ošetřený, a řekl: „Měla by se stát mojí královnou, Ínemaku. Tak by to bylo správné! Co na to říkáš?”
Norman, to uslyšel,přiskočil blíž k obrovi,ukázal na mě a zlostně řekl: „Za to, co udělala mé dceři, chci její hlavu!”
Podívala jsem se nechápavě na Normana a zadržela smích, zeptala se ho:
„A co chceš dělat s mojí hlavou?”
Obr k tomu poznamenal: „To není žádná legrace! Norman to myslí vážně!”
Moran řekl: „Normane, už dost! To, co se stalo, je tvá vina! Děláš pořád se všeho šílené drama. Slíbil jsem, že tvá dcera bude královnou, tak jí mohla být, kdybys to nepokazil. Já jí věrnost nesliboval – o tom nebyla řeč! Prohrál jsi. Přijmi to, odejdi v klidu. Tvá dcera není mrtvá, je jen popálená, a přežije to. Svatbu odložím, budu bez královny!”
Obr řekl: „Třeba bez královny nebudeš. Slíbil jsem, že když vyhraje, nechám ji rozhodnout, co s ní bude dál!”
Norman vztekle řekl: „Morane, jestli si ji vezmeš místo mé dcery, tak už nejsme přáteli. Vyzývám tě na souboj na život a na smrt!”
Podívala jsem se na Normana a řekla: „Nechci být Moranova královna. Uklidni se, zůstanu s obrem a tebe už nikdy nechci vidět!”
Norman se na mě strašlivě zamračil: „Ty jsi zničila mé dceři život, přebrala jsi jí její velkou lásku. A proč? Jen pro tvoje pobavení? Za to tě proklínám, přísahám ti pomstu a věř, že se mě nezbavíš, ani po smrti!”
Norman odešel a mě s něho nebylo vůbec dobře.
Moran na to mávl rukou a řekl: „Zbytečně vyhrožuje, já ho pro tebe porazím, když si to budeš přát!”
Hlasité předčítání