V zajetí obra

Jak to bylo dál s obrem Ínemakem

Obr mě ve věži víc hlídal a snažil se zabránit tomu, aby jsme se ani náhodou nesešli s Ohynem!Ale byla jsem ráda, že ho už přešla ta vražedná nálada a nechtěl jít zabít Ohyna ani Silvera. Přesto bylo pro mě těžký zůstávat pořád s obrem v temné věži.

Mrzelo mě,že se obr Ínemak ke mně už moc přátelsky nechoval, jeho nadřazenost a zloba pro mě byla nesnesitelná, byl horší, než bouře. Jeho hlas hřměl, zatímco seděl u těžkého, kamenného stolu. Pokaždé, když na mě upřel svůj pohled, cítila jsem, že mě jeho oči propalují až na dno duše. “Zapomeň na Ohyna!” zaburácel a udeřil do stolu tak silně, že pohár s černou tekutinou nadskočil. “Slyšela jsi, co řekl Silverovi? Miluje jeho, ne tebe!” Otočila jsem hlavu stranou. Nešlo mi to přijmout. Myšlenka na Ohyna byla jako plamen, který mě hřál i v téhle temné věži, nemohla jsem si pomoct, s obrem ve věži mě to nebavilo, nebyl přístupný na žádnou zábavu, jen posedával u stolu u poháru, nutil mě pití a vedl nekonečný řeči proti Ohynovi a Silverovi a taky proti mně! Vyčítal mi, že o Ohyna přišel k vůli mě a co udělám, abych ho nahradila? Bylo mi to líto, nevím, jak obrovi nahradit Ohyna?Ale něco mě napadlo, šla jsem k němu a zatahala za rukáv, když se na mě zamračeně podíval,bylo to najednou těžký říct: “Ínemaku,” zašeptala jsem prosebně, “máš tolik posluhovačů. Najdi si mezi nimi někoho jiného místo Ohyna. Určitě—” “ŽÁDNÝ není jako on!” přerušil mě obr a jeho hlas se rozlehl věží jako ozvěna. Vzal svůj pohár a jediným lokem ho vyprázdnil, jeho pohled na mě byl nepříjemně pronikavý. Pokusila jsem se odvést jeho pozornost. “Co kdybys uspořádal výběrové řízení? Vybral by sis toho nejlepšího!” Zkusila jsem se usmát, ale obr jen zavrčel. Po chvíli si přeci jen dal říct. Svolal všechny možné posluhovače. Nejprve přišli stínoví démoni, kteří se jako kouř linuli po místnosti. Ale ten jejich kouř a popel z nich všude kolem obrovi vadil, a tak je rozhněvaně poslal pryč. Potom zkusil ohnivé bytosti podobné Ohynovi, ale žádná ho nezaujala. Každého postupně utrápil svou krutostí a nespokojeností.

Vrčel i na mě, že není spokojený, ani se mnou! Tak jsem obrovi řekla:,,Taky s tebou nejsu spokojená Ínemaku! Proč trváš na tom, abych s tebou zůstávala, když se na mě v jednom kuse zlobíš?“

Obr na to vztekle odpověděl:,,Ty to víš,tak se neptej!“

Ínemak mi zmáčkl obličej do své kamenové dlaně a zavrčel na mě“,,Jednou pro tebe nepřijdu a ty hned povalíš za Ohynem, jsi zrádná, stejně, jako on! Vyměnila bys mě za něho a to já ti nikdy nedovolím! Žádný Ohyn, ani Silver a už nikdy nikdo další! Slibuj!“Poručil mi obr a zle se na mě díval.

,,Nechci ti to už slibovat!“Řekla jsem vzdorovitě a taky se na obra mračila.

,,Co že, chceš zase skončit v hradním vězení, nebo co? Jestli míníš být taková vzdorovitá hned teď tě tam odvedu a spoutám, tak stejně, jako všechny ostatní, bez výjimky! Už tě mám totiž dost! Tak slibuj, nebo…“