Druhá historka se udála, když se v hospodě ve městečku pod zámkem, jenž armáda léta devastovala, objevila nová servírka. Byla to hezká blonďatá holka, jmenovala se Hanka a obsluhovala v kraťoučké minisukni a v halence s hlubokým výstřihem. Já a Honza jsme ji v putyce zastihli jako jedni z prvních na rotě, a když jsme se vrátili z vycházky, barvitě jsme servírku líčili, jak je krásná, sexy a úžasná, přibájili jsme si, že je také hodně přítulná a nechá se i osahávat. Jako tak často jsme směsicí pravd, polopravd a lží nažhavili zájem nadržených vojáků, takže se na druhý den napsala na vycházky fůra lidí.
K velké smůle členů SSM se toho dne konala také svazácká schůze a velitel roty jim všem vycházky zatrhl. A tak, zatímco jsme se Honza a já chystali vyrazit do hospody, Kefka poblíž dozorčího stolku vykřikoval, že ať jde celý SSM do píči, a že i on se chce podívat na tu šťabajznu. Bohužel pro něj vešel akorát v tom okamžiku na rotu její velitel a Kefkovy výroky okomentoval – soudruhu desátníku, takhle mluví svazácký místopředseda útvaru? Šťastný pak vyfasoval ještě nějaký postih a ze všeho vinil mě a Honzu.
Pro Farkaše však SSM mohl znamenat spásu. Za to, že vstoupil do řad svazáků, se rozhodli poskytnout mu společenskou záruku, neboť Laco měl jít po vojně na dva a půl roku natvrdo do kriminálu pro těžké ublížení na zdraví. Zbývala maličkost – zformulovat odvolání. Svazáci se snažili nějaké sesmolit, ale nic kloudného z nich nevypadlo, a tak se neradi obrátili na mě. Po mé námitce, že nejsem svazák, mi začali mazat med kolem huby, že prý umím psát a že je to pro dobrou věc, protože Laco je sice prudká povaha, ale v jádru je dobrý chlap.
Odporoval jsem, že prudká povaha je ve Farkašově případě nemístný eufemismus, a že na něj sedí spíš kvalifikace primitivní gauner a zabiják. Tvrdili, že na vojně mnohé pochopil, dal svému životu řád a zaslouží si druhou šanci. Řekl jsem, že o tom pochybuji, ale udělám pro Laca, co bude v mých silách.
Odvolání nakonec vyšlo, společenská záruka zabrala, soud změnil Farkašovi trest na podmínku a on si uvědomil snad poprvé za dobu své existence na světě, že nejen hrubá síla vede k cíli. Zároveň mu došlo, že když se bude chtít v budoucnu porvat, nesmí začít on, ale musí se jen bránit útoku protivníka. V jeho pojetí to znamenalo, že jakmile se dostal s někým do sporu, vyzval ho – udri ma prvý. Jako samozřejmé přitom bral, že druhá až poslední rána bude v jeho režii.
O mně si Laco začal myslet, že vládnu nějakou magickou silou, když stačilo, že jsem napsal soudu a on nebude muset do báně. Přišel za mnou a vykládal, jak mi je vděčný a že mě bude od teď před každým chránit. Bude prý stačit, abych ho zavolal, kdyby mi chtěl někdo škodit a Laco přijde a rozbije mu papulu. Nakonec se optal, jak to, že umím psát tak, že mě poslechne i soud? Řekl jsem, že je slovo silná zbraň a nechal ho při tom, že jsem cosi jako čaroděj. Měl jsem mu snad vysvětlovat, že to ve skutečnosti bylo jinak? Stejně by to nepochopil.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Téma vojny za socialismu sice není v české literatuře novinkou, ale tvůj přístup k němu je velmi osvěžující a originální. Skvěle jsi zvládl přechod od lehké, téměř švejkovské absurdity k nečekaně temné a hluboké tragédii spojené s pocitem viny. Zápletka s osobním strážcem Lacem a nešťastným Kefkou dává textu silnou nosnou myšlenku o nechtěných důsledcích našich činů.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou tvého textu, protože dokážeš čtenáře okamžitě vtáhnout do dusného a absurdního prostředí kasáren. Emoce fungují na výbornou – od pobavení nad vojenskou byrokracií až po mrazivou beznaděj a výčitky svědomí po Kefkově smrti. Velmi dobře pracuješ s psychologií postav a náladou, která plynule temní a zanechává ve čtenáři silný dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má přirozené tempo a skvěle využíváš dobový vojenský slang, což mu dodává na obrovské autentičnosti. Prostor ke zlepšení vidím v dialozích – většinu rozhovorů reprodukuješ nepřímo, což text občas zbytečně brzdí; zkus příště zapojit více přímé řeči pro oživení scén. Dej si také pozor na drobnosti, jako je psaní otazníků na konci nepřímých otázek, ale celkově je tvůj styl velmi vypsaný, plynulý a obsahově bohatý.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi vyzrálou a poutavou povídku, která klame tělem – začíná jako úsměvná historka z vojny a končí jako hluboká existenciální úvaha. Máš zjevný vypravěčský talent, dokážeš budovat napětí i pracovat s psychologií postav. Pokud v budoucnu oživíš text větší porcí přímé řeči a doladíš drobné gramatické mušky, budou tvé texty působit naprosto profesionálně. Jen tak dál, rozhodně nepřestávej psát!