Na vojně jsem měl jediného kamaráda, který si zasloužil takové označení. Jmenoval se Jan Petras a jednou si při směně na operačním sále zapsal do notesu – jsme armádou obranného typu, proč máme útočné bodáky? Byla to hloupost, neboť službu operačního důstojníka držel ten den ukázkový blbec podplukovník Laučo, který navíc oplýval nepříjemnou vlastností, že opouštěl řídicí pult, aby kontroloval práci vojáků u vysílaček a telefonů.
Zeptal se Petrase, co si to píše, vytrhl mu zápisník, a kromě zmíněného postřehu tam našel opsanou přísahu vojáka základní služby Československé lidové armády a pod ní dovětek – ani jsem nevěděl, kolik mám dobrých vlastností: jsem statečný, ukázněný, důsledný, iniciativní, svědomitý a jsem připravený nasadit svůj život. Laučo to pochopil v duchu svého založení, že je to znevažování armády i přísahy, zbrunátněl a zařval na Honzu, aby s ním šel do kanceláře.
Než se tak stalo, ozval se vedle mě sedící desátník Kefka a informoval Lauča, že také já si cosi píšu, takže i mě podplukovník pohnal do kanclu. Tam na nás hulákal, že si to odskáčeme a skončíme u tankistů jako nabíječi. Petras odpověděl, že stejně nepočítal s lehkou vojnou. Mlčel jsem, protože jsem nechtěl poukazovat na to, že píšu jen neškodné povídky. Přišlo mi podlé vyzout se z průseru a nechat v něm kamaráda samotného. Navíc by to bylo zbytečné. Pro Lauča znamenalo každé psaní činnost nebezpečnou a nepřátelskou.
Nejspíš jsem se ale nějak uculil, jelikož se mě podplukovník otázal, jestli je mi to k smíchu? Řekl jsem, že jsem si vzpomněl na vtip. Užasl, že teď myslím na fóry a chtěl ho slyšet. Začínal otázkou, proč se podplukovníci nevyrábějí ze dřeva? Tak jsem se na to Lauča zeptal. Odvětil, že neví, a já objasnil – protože dřevo pracuje. Navzdory tomu, že byl zelený mozek, co žere vojnu i komunistickou ideologii, se rozchechtal a řekl, že nám to pro tentokrát promine.
Když jsme se vrátili na operačku, Kefka se poškleboval, jak nám to skrz Lauča zavařil, ale Honza ho zchladil, že z toho podplukovník nebude nic dělat, protože jsem mu vyprávěl vtip. Kefka, který se vlastně jmenoval Šťastný a přezdívku dostal od nás, jelikož měl pod nosem knírek jako štětiny kartáčku na zuby, jenž se slovensky nazývá kefka, usoudil, že Petras kecá, ale stejně civěl jako blbě vyřezaný svatý na humnech. Vtom vyšel z kanceláře Laučo a zavolal na mě, že ten fór musí říct Vánkovi, což byl jiný operační důstojník, s nímž se ustavičně popichoval. Kefkovi sklaplo, a kromě toho zřejmě nechápal, co se zrovna stalo.
Honza se pak vztekal, co je Kefka za svini, prý by potřeboval nakládačku a divil se, že ho zrovna já chci nechat na pokoji, když právě on na mě podplukovníka upozornil. Řekl jsem, že vojna bude ještě dlouhá a na toho hajzla beztak dojde. Honza se ještě ptal, jak jsem věděl, že na Lauča vtip zabere. Řekl jsem, že mě vážně napadla jen ta anekdota, ale nevěděl jsem nic. Petras vyzvídal, jestli jsem se ji nebál Laučovi vyprávět? Já na to, že jsem o tom nepřemýšlel.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Téma vojny za socialismu sice není v české literatuře novinkou, ale tvůj přístup k němu je velmi osvěžující a originální. Skvěle jsi zvládl přechod od lehké, téměř švejkovské absurdity k nečekaně temné a hluboké tragédii spojené s pocitem viny. Zápletka s osobním strážcem Lacem a nešťastným Kefkou dává textu silnou nosnou myšlenku o nechtěných důsledcích našich činů.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou tvého textu, protože dokážeš čtenáře okamžitě vtáhnout do dusného a absurdního prostředí kasáren. Emoce fungují na výbornou – od pobavení nad vojenskou byrokracií až po mrazivou beznaděj a výčitky svědomí po Kefkově smrti. Velmi dobře pracuješ s psychologií postav a náladou, která plynule temní a zanechává ve čtenáři silný dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má přirozené tempo a skvěle využíváš dobový vojenský slang, což mu dodává na obrovské autentičnosti. Prostor ke zlepšení vidím v dialozích – většinu rozhovorů reprodukuješ nepřímo, což text občas zbytečně brzdí; zkus příště zapojit více přímé řeči pro oživení scén. Dej si také pozor na drobnosti, jako je psaní otazníků na konci nepřímých otázek, ale celkově je tvůj styl velmi vypsaný, plynulý a obsahově bohatý.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi vyzrálou a poutavou povídku, která klame tělem – začíná jako úsměvná historka z vojny a končí jako hluboká existenciální úvaha. Máš zjevný vypravěčský talent, dokážeš budovat napětí i pracovat s psychologií postav. Pokud v budoucnu oživíš text větší porcí přímé řeči a doladíš drobné gramatické mušky, budou tvé texty působit naprosto profesionálně. Jen tak dál, rozhodně nepřestávej psát!