V příšerné scéně, která se přede mnou odehrávala, bylo však také cosi fascinujícího a přízračného. Nikdy před tím jsem se nesetkal s takovou esencí brutality. Došlo mi, že Laco zkrátka potřebuje rvačku k životu, takže dřív nebo později stejně skončí v base. V tom mu SSM ani všichni svatí nepomohou. A Gorila musí asi také občas někoho zmlátit. Proto mu jako záminka stačilo, že jsem ho coby kaprál momentálně v čele roty vyhnal na konec fronty. Jenže nemohl tušit, že mám za spojence Farkaše. Ti dva to možná ani tak nemysleli. Vlastně se hodně podobali mně a Honzovi, když jsme předváděli verbální konflikt a také to nebylo doopravdy. Zatímco však Laco má budoucnost jistou v podobě kriminálu, jak dopadnu já, bylo ve hvězdách.
Později se zdálo, že má Gorila už dost. Laco ho přestal mlátit a otočil se k němu zády. On se však zázračně vzpamatoval, ale když se pokusil zaútočit, Farkaš mu z otočky zasadil pravý hák, který si nezadal s úderem kovářského kladiva. Po něm Gorila padl a už se radši nezvedal. Laco přišel ke mně a strachoval se, jestli jsem v pořádku. Připadalo mi to absurdní, když jsem vzal v úvahu, čeho jsem byl právě svědkem. Ujistil jsem ho ale, že se mi nestalo vůbec nic.
Gorila se po chvíli postavil na nohy. Aniž jsme si cokoli řekli, vydali jsme se svorně na pivo. Cestou jsem dumal o tom, že tohle není a nikdy nebude můj svět, ostatně jako celá vojna. Její konec ale naštěstí nebyl daleko. Přesto se nabízela otázka, jestli bude můj svět ten po vojně. Těšil jsem se aspoň na to, že se pak už nikdy neuvidím s Farkašem, Gorilou, Laučem, Vánkem, Mokrým a vlastně ani s Honzou Petrasem, zkrátka s nikým z těch kluků a oficírů, s kterými jsem přišel o dva roky svého života.
Neuvidím se ani s Kefkou, s tím tedy určitě ne. Nyní jsem ale myslel na to, že až dorazíme do hospody, mám naději, že tam bude servírka Hanka. Nepotřeboval jsem ani, aby byla přítulná. Stačilo mi, že ji budu pozorovat a moje vědomí se odstřihne od dvou rváčů, s nimiž budu chlastat.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Téma vojny za socialismu sice není v české literatuře novinkou, ale tvůj přístup k němu je velmi osvěžující a originální. Skvěle jsi zvládl přechod od lehké, téměř švejkovské absurdity k nečekaně temné a hluboké tragédii spojené s pocitem viny. Zápletka s osobním strážcem Lacem a nešťastným Kefkou dává textu silnou nosnou myšlenku o nechtěných důsledcích našich činů.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou tvého textu, protože dokážeš čtenáře okamžitě vtáhnout do dusného a absurdního prostředí kasáren. Emoce fungují na výbornou – od pobavení nad vojenskou byrokracií až po mrazivou beznaděj a výčitky svědomí po Kefkově smrti. Velmi dobře pracuješ s psychologií postav a náladou, která plynule temní a zanechává ve čtenáři silný dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má přirozené tempo a skvěle využíváš dobový vojenský slang, což mu dodává na obrovské autentičnosti. Prostor ke zlepšení vidím v dialozích – většinu rozhovorů reprodukuješ nepřímo, což text občas zbytečně brzdí; zkus příště zapojit více přímé řeči pro oživení scén. Dej si také pozor na drobnosti, jako je psaní otazníků na konci nepřímých otázek, ale celkově je tvůj styl velmi vypsaný, plynulý a obsahově bohatý.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi vyzrálou a poutavou povídku, která klame tělem – začíná jako úsměvná historka z vojny a končí jako hluboká existenciální úvaha. Máš zjevný vypravěčský talent, dokážeš budovat napětí i pracovat s psychologií postav. Pokud v budoucnu oživíš text větší porcí přímé řeči a doladíš drobné gramatické mušky, budou tvé texty působit naprosto profesionálně. Jen tak dál, rozhodně nepřestávej psát!