6.
„Do prdele…“ zašeptal Damin a vylekaně odskočil od okna. Zavrávoral, ale udržel se na nohou, což ho na jednu stranu překvapilo, protože nečekal, že bude v takhle dobré kondici. Promnul si oči, ale pak stejně neodolal a kradmo pohlédl zpátky do okna. Tohle už nebyla halucinace ani optický klam. Viděl sebe, ale…nepoznával se. V odrazu viděl muže, zhruba stejně starého a podobné postavy, jenže to prostě nebyl on. Ten člověk měl jiný účes, jemnější rysy, kratší vlasy, oholenou tvář…
Dlouho ten pohled nevydržel a otočil se zpátky do pokoje. Napadlo ho, že zkusí zrcadlo v koupelně – třeba je tohle jen nějaký blbý vtip nebo tak něco. Skoro vyběhl z pokoje a na chodbě automaticky hrábl po klice prvních dveří napravo. Stejně tak bez váhání rozsvítil světlo, jako by to dělal už tisíckrát předtím, udělal krok dopředu a otočil se doprava. Stál přímo před oválným zrcadlem, které ho zabíralo od pasu nahoru. Nevěřícně zvedl ruce a sáhl si na obličej, jako by chtěl nahmatat masku nebo něco, co by vysvětlovalo tuhle šílenou situaci. Ale ne, kůže držela pevně, vlasy byli jeho a tělo ho poslouchalo na slovo. A to včetně donedávna ochrnutých nohou, ale paradoxně z toho ani neměl moc velkou radost. Místo toho mu hučelo v hlavě a snažil se přijít na to, co se to děje. Věděl, že nevypadá tak jako vypadal včera a všechny dny předtím a přitom si nepřipadal cizí. Věděl, že tenhle byt není jeho, ale vyznal se tady jako by tu bydlel odjakživa. Připadal si zmatený a ztracený, ale věděl, že musí do práce, aby…Moment, do práce? Sám se v myšlenkách zarazil, vždyť v práci nebyl už víc jak rok a rozhodně si žádnou nehledal.
Nic lepšího ho ale nenapadlo, takže si opláchl obličej, sáhl do skříňky pro deodorant a ve finále si vyčistil zuby. Všechny tyhle věci dělal naprosto přirozeně a suverénně, ale někde uvnitř cítil strach a zmatek. Následně se ještě vrátil do pokoje, kde v rychlosti ustlal postel, pootevřel okno a sáhl do skříně pro kalhoty a košili. Oblékl se a zamířil do předsíně, kde si obul boty a sáhl na polici pro peněženku a klíče od auta. Pak se zarazil a vrátil se do ložnice pro mobilní telefon. Ten bleskurychle odemknul, nacvičeným pohybem zadal PIN a očima přejel ikonky nepřijatých hovorů, zpráv a upozornění. Ačkoliv podobný telefon nikdy předtím nedržel v ruce a očividně nebyl jeho, zacházel s ním, jakoby to byla každodenní rutina.
Uvědomil si to a úzkostí se mu sevřely vnitřnosti.
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh má vynikající a nosnou sci-fi zápletku, která čtenáře okamžitě zaháčkuje. Motiv tajné organizace manipulující dějinami pomocí přesunu vědomí je sice známý, ale osobní rovina s dvojčetem a nečekaný závěrečný zvrat s Infel mu dodávají skvělou originalitu. Zápletka je promyšlená a odhalení na konci funguje naprosto perfektně.
Atmosféra – ★★★★☆
Skvěle se ti daří pracovat s náladou – od počáteční beznaděje a deprese hlavního hrdiny plynule přecházíš do napínavého thrilleru plného paranoie. Emoce postav, zejména zmatek Damina a šok Sory, působí uvěřitelně a vtáhnou do děje. Možná jen scéna v doktorově kanceláři trochu ztrácí tempo kvůli dlouhému vysvětlování, což lehce brzdí jinak výborně budované napětí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý, má spád a plynule odsýpá, což je u tohoto žánru to nejdůležitější. K dokonalosti by pomohlo trochu zkrátit doktorův dlouhý monolog a více věcí ukázat v akci, aby dialogy působily ještě přirozeněji. V textu se objevují pravopisné chyby (např. shoda přísudku s podmětem jako “vlasy byli”, “oči sledovali”) a chybějící interpunkce, ale nenech se tím odradit, protože tvůj vypravěčský styl je opravdu chytlavý.
Celkové hodnocení:
Před sebou mám velmi slibný a napínavý sci-fi thriller, který ukazuje tvůj velký cit pro gradaci děje a tvorbu nečekaných zvratů. Ačkoliv text potřebuje ještě trochu péče při korekturách a uhlazení některých vysvětlovacích pasáží, jako celek funguje skvěle a nutí čtenáře hltat každou další stránku. Určitě v psaní pokračuj, máš výbornou fantazii a schopnost vyprávět poutavé příběhy!