Světlo nového dne mu svou silou rozevíralo oči. Teď se konečně mohl probudit a prožít další kus svého bytí. V posledních vteřinách mu ještě hlavou prolétl ten závěrečný moment včerejšího filmu, který díky nečekaným schopnostem opravil. Tma, smrtící chlad, hrouda kamene letící bezútěšným prázdnem a uvnitř pod křehkou skořápkou pasažér se vzácným nákladem. Zdá se, že cestuje nalehko, avšak ve svých útrobách nese mnohé. Lásku. Nenávist. Moudrost i bolest. Jen jediná věc chybí. Smrt. Ta úplná prázdnota. Ten naprostý konec mu mládenec do zavazadel nepřibalil. Pro smrt tam přece není místo. A takový konec stačil, pomyslel si autor. Zdá se vám nepatrný? Na první pohled nedává mnoho naděje. Ale ne. Ba ne. Nic takového přece není zapotřebí. Jen troška stačí. Protože alespoň s tou se dá jít dál.
“A víte co?” směřoval mládenec poslední slova svému publiku, “mně se ten konec zdá velkolepý. Dobré ráno!”
Hlasité předčítání
Úžasné! Skvěle napsané, velmi zvláštní atmosféra… Výborná povídka.