Povídka

Porsche 911 z roku 1997
Četba díla zabere cca 15 min.

A tak jsem odbočil a ocitl se na vedlejší cestě. Což bylo, upřímně, dost v prdeli. Nikdy jsem moc neholdoval technice, takže jsem neměl pořádný telefon a ani navigaci. Řekl jsem si: Dobře. Projedu tady tou cestou, co se plus mínus kroutí kolem dálnice, dorazím do vesnice, kde bude, doufám, benzínka, a tam se poptám, jak se kurva dostat domů.

Moje srdce a zároveň podvozek mého Porsche 911 z roku 1997 těžce bolela každá díra v cestě, které jsem si nevšiml. Nakonec jsem vjel do nějaké vesnice. Dokonce, i když byla noc, smrděl tu kravín tak, že jsem musel zatáhnout okýnka. Jako by snad krávy smrděly jen ve dne, napadlo mě. Proč krávy smrdí celou dobu, ale lidé jen přes den? Nejvíc smrdí ti, kteří se sprchují a nosí saka a kravaty. Jako když jsem pracoval v korporátu, ale to je jiná story.

Takže jsem teda konečně našel benzínku. Její název mi nic neříkal, ale, k mému udivení, byla stále otevřená. Vstoupil jsem dovnitř a za pultem stála postarší ženská. Měla buclaté tváře, prázdný výraz, šedivé vlasy a nenávist v podobě vrásek vytesanou na čele. Vyklonila se mi přes rameno a podívala se skrze výlohu na moje auto. Automaticky jsem se otočil, abych zkontroloval, co se jí nezdá. Když jsem se pak na ni znova podíval, jen pohrdavě pokrčila rty.

„Zdravím. Musel jsem sjet z dálnice. A přiznám se, nemám navigaci a potřebuju poradit.“ Poškrábal jsem se zezadu na hlavě a snažil se vypadat co nejpříjemněji, což nejspíš úplně nešlo v kožené bundě od Gucci.

„Dobrý večer. A tankovat nechcete?“

„Abych řekl pravdu, tankoval jsem dneska tolikrát, že už ty poslední kilometry raději dojdu pěšky. Strašně to žere,“ řekl jsem. Snažil jsem se ji rozesmát, ale ženská stála jako kámen.

„Takže jste netankoval. A budete si něco přát?“

„Když o tom tak mluvíte, dejte mi cigára. Třeba Marlbora. Červené.“

Ženská se mechanicky otočila, skoro jako by byla robot, namarkovala je a pohodila na pult. Shrábnul jsem je a čekal na odpověď.

„A kam to potřebujete?“

„Potřebuju se dostat zpátky na dálnici. Mají tam nějakou uzávěrku, takže jsem musel dojet do téhle pr… vesnice, ale fakt nevím, kudy dál.“

„Aha.“

Stáli jsme tam oba jako figurky na šachovnici. Já byl v tu chvíli nejspíš poslední pich, ona byla Dáma. Měla navrch. Držela můj osud noci pevně v rukou.

„Poradíte mi tedy?“

„S čím?“ zeptala se naprosto vážným tónem.

„No kudy mám jet, abych se znovu napojil na dálnici.“

„A tankoval jste?“ řekla znova. Přišlo mi, že si ze mě snad dělá prdel.

„Netankoval jsem. Potřebuju jenom poradit, ženská.“ Zvýšil jsem tón. Byl jsem už dost unavený.

„Tak se hned nerozčilujte.“

„Ale já se… No dobře. Můžete mi prosím sdělit, kudy mám jet?“

„Jeďte skrze vesnici po hlavní cestě. Pak, až budete na dlouhé silnici mezi poli, odbočte na cestu směrem k lesům. Ty projedete a dostanete se až k dálnici. Je to kratší, rychlejší, nebude to dlouho trvat.“ Usmála se tím nejstrojenějším úsměvem, co jsem kdy spatřil.

„Tak dobře. Na shledanou,“ řekl jsem a otočil se. Ve skutečnosti jsem byl rád, že se s ní už nikdy neshledám.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Jaroslava
Host
Jaroslava
2 měsíců před

Bomba. Fakt super. Jsi čím dál lepší

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Každá nečestnost se nevyplácí ...
  Každé léto trávil Viktor na venkově u své babičky. Byl to statek poblíž lesa. Žádní s...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
Nové dobrodružství ze snů Rogas se zlobí Byl chladný večer, když jsem se objevila na prahu ...
  Dlouho předtím, než jsem vzal tuhle práci, jsem se nikde nemohl udržet. Vždycky to dopadl...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
*V příběhu jsou vloženy obrázky vodních oblud,tak ať se jich někdo moc nevyděsí:-D Nový zajat...
...Jen taková kratší předmluva slovy toho ve stínu: „Kdysi si přála přítele. Někoho, kdo by ...
  Vystoupil z taxíku. Spatřil, jak sousedka zápolí s jeho psem. Ten se nakonec nadšeně vysm...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
předchozí část zde II. Stínohra Celý ten dlouhý den byl absolutně prázdný, nudný, plný jedn...
  V domě číhá nebezpečí. Ve snu jsem se z ničeho nic objevila v podkroví toho domu. Zdánlivě...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Obří přivítání... Když jsem vcházela do Temnoviště,přišel mě přivítat sám obr Ínemak!Ob...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Beze stínu Autobus se sunul sluncem prozářenou podzimní ulicí. Venku tančily lístky ve zlatavých ...
Postavila vodu na kávu. Kávu nesnášela, její chuť ji nutila šklebit se, a i když se snažila hoř...
Další příběhy ze snů Nerozluční? Když pro mě obr Ínemak znovu přišel a odnesl mě do s...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Přátelé z domu prokletých duší 5 U Děsmana ve skrýši V dalším příběhu se setkávám po dlou...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Jako každé ráno si prohlížel obrázek na vnitřní straně dveří své skříňky. Byla na něm jeh...
1. Dlouhý čas s Normanem Obr Ínemak mě dál nechával u Normana, přestože bylo jasné, že jejich s...
Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
0