Povídka

Porsche 911 z roku 1997
Četba díla zabere cca 15 min.

A tak jsem odbočil a ocitl se na vedlejší cestě. Což bylo, upřímně, dost v prdeli. Nikdy jsem moc neholdoval technice, takže jsem neměl pořádný telefon a ani navigaci. Řekl jsem si: Dobře. Projedu tady tou cestou, co se plus mínus kroutí kolem dálnice, dorazím do vesnice, kde bude, doufám, benzínka, a tam se poptám, jak se kurva dostat domů.

Moje srdce a zároveň podvozek mého Porsche 911 z roku 1997 těžce bolela každá díra v cestě, které jsem si nevšiml. Nakonec jsem vjel do nějaké vesnice. Dokonce, i když byla noc, smrděl tu kravín tak, že jsem musel zatáhnout okýnka. Jako by snad krávy smrděly jen ve dne, napadlo mě. Proč krávy smrdí celou dobu, ale lidé jen přes den? Nejvíc smrdí ti, kteří se sprchují a nosí saka a kravaty. Jako když jsem pracoval v korporátu, ale to je jiná story.

Takže jsem teda konečně našel benzínku. Její název mi nic neříkal, ale, k mému udivení, byla stále otevřená. Vstoupil jsem dovnitř a za pultem stála postarší ženská. Měla buclaté tváře, prázdný výraz, šedivé vlasy a nenávist v podobě vrásek vytesanou na čele. Vyklonila se mi přes rameno a podívala se skrze výlohu na moje auto. Automaticky jsem se otočil, abych zkontroloval, co se jí nezdá. Když jsem se pak na ni znova podíval, jen pohrdavě pokrčila rty.

„Zdravím. Musel jsem sjet z dálnice. A přiznám se, nemám navigaci a potřebuju poradit.“ Poškrábal jsem se zezadu na hlavě a snažil se vypadat co nejpříjemněji, což nejspíš úplně nešlo v kožené bundě od Gucci.

„Dobrý večer. A tankovat nechcete?“

„Abych řekl pravdu, tankoval jsem dneska tolikrát, že už ty poslední kilometry raději dojdu pěšky. Strašně to žere,“ řekl jsem. Snažil jsem se ji rozesmát, ale ženská stála jako kámen.

„Takže jste netankoval. A budete si něco přát?“

„Když o tom tak mluvíte, dejte mi cigára. Třeba Marlbora. Červené.“

Ženská se mechanicky otočila, skoro jako by byla robot, namarkovala je a pohodila na pult. Shrábnul jsem je a čekal na odpověď.

„A kam to potřebujete?“

„Potřebuju se dostat zpátky na dálnici. Mají tam nějakou uzávěrku, takže jsem musel dojet do téhle pr… vesnice, ale fakt nevím, kudy dál.“

„Aha.“

Stáli jsme tam oba jako figurky na šachovnici. Já byl v tu chvíli nejspíš poslední pich, ona byla Dáma. Měla navrch. Držela můj osud noci pevně v rukou.

„Poradíte mi tedy?“

„S čím?“ zeptala se naprosto vážným tónem.

„No kudy mám jet, abych se znovu napojil na dálnici.“

„A tankoval jste?“ řekla znova. Přišlo mi, že si ze mě snad dělá prdel.

„Netankoval jsem. Potřebuju jenom poradit, ženská.“ Zvýšil jsem tón. Byl jsem už dost unavený.

„Tak se hned nerozčilujte.“

„Ale já se… No dobře. Můžete mi prosím sdělit, kudy mám jet?“

„Jeďte skrze vesnici po hlavní cestě. Pak, až budete na dlouhé silnici mezi poli, odbočte na cestu směrem k lesům. Ty projedete a dostanete se až k dálnici. Je to kratší, rychlejší, nebude to dlouho trvat.“ Usmála se tím nejstrojenějším úsměvem, co jsem kdy spatřil.

„Tak dobře. Na shledanou,“ řekl jsem a otočil se. Ve skutečnosti jsem byl rád, že se s ní už nikdy neshledám.

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Jaroslava
Host
Jaroslava
6 měsíců před

Bomba. Fakt super. Jsi čím dál lepší

Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Vosa
Jisté rozpory... „Chatu ti nedám, na to zapomeň, půlka patří mně,“ řekla na odchodu. Sledoval...
předchozí část zde … Dlouhou dobu mi nic z toho nedávalo absolutně pražádný smysl. Nesouhlasil...
Kec mi lačni „Juj, ta ja mi ci hutorila, že kebi ši ňebul pažravi, jak tvoja mac, mohol ši buc t...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Postavila vodu na kávu. Kávu nesnášela, její chuť ji nutila šklebit se, a i když se snažila hoř...
Moranova královna Lucinda u obra v Temnovišti vážně onemocněla a doposud se s nemoci nevzpamatovala...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
předchozí část zde   VII. Vylučovat Pokoj potemněl. Skřek a nářky utichli. Utichl i sm...
1.Jak Bojka přivedl Zoltyho zpátky k obrovi... Stalo se to krátce po tom, co Moran donesl obrovi čá...
1. Ve skrýši u Děsmana Seděla jsem znovu u Děsmana v jeho stáré zaprášené skrýši.Vzduch byl ...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Po tom,co Moranovi zemřela jeho královna Lucinda, se Moran v Temnovišti u obra dlouhou dobu neukázal,...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

1. Obr propouští Normana a jeho dceru Obr Ínemak se na mě pořád zlobil. Nejen kvůli zatopené ...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
  Vystoupil z taxíku. Spatřil, jak sousedka zápolí s jeho psem. Ten se nakonec nadšeně vysm...
,Rogas’Když jsme s Alexem zaspali u krbu v jejich chatě, měla jsem pak moc děsivý sen ze kterého ...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
1.Jak Bojka přivedl Zoltyho zpátky k obrovi... Stalo se to krátce po tom, co Moran donesl obrovi čá...
Charita
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Přátelé z domu prokletých duší 5 U Děsmana ve skrýši V dalším příběhu se setkávám po dlou...
Odpuštění  není o tom ...
Jako každé ráno si prohlížel obrázek na vnitřní straně dveří své skříňky. Byla na něm jeh...
Na sídlišti U tří popelnic se každý den kolem třetí hodiny odpolední koná neoficiální zasedá...
I. Dobré ráno Když se Jiří ráno probudil z nepokojných snů, z hrůzou si uvědomil, že je mrtv...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
Viry  jsou opravdu velmi inteligentní
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku