„Můj pane, prosím nezlob se na mě, může za to ona, chtěla utéct a skočila do kašny. Tak jsem ji zachytil a upadl s ní na zem a v tom nakoukl Moran!“
Obr na mě zařval: „Nevaroval jsem tě?“
Hned jsem řekla: „Tak to nebylo, Ohyn lže, nechtěla jsem utéct, to on… strčil mě do té kašny a chtěl, aby ses zase na mě nazlobil!“
Obr s Moranem se na sebe podívali a Moran řekl: „Tak to teď neřeš, pošlu víly, dají jim suché šaty a můžou zpět ke stolu!“
Obr na to zavrčel: „Pošlu Ohyna za trest do souboje a pro ni vymyslím trest později!“
Moran na to spokojeně kývl, zavolal svoje víly, aby mi donesly suché šaty. Díval se na mě tak zvláštně, že jsem zase zrudla. Seděla jsem pořád celá zmáčená na zemi před kašnou, raději jsem si přikrčila kolena až k bradě a čekala na Moranovy víly, které mi měly donést suché šaty. Napadlo mě, zda se snad nebudou dívat, jak se tu převlékám, a podívala jsem se na obra, který držel Ohyna za paži a pořád stáli u toho závěsu. Obr se najednou rozesmál, pokývl na mě:
„To víš, že budeme, musím vidět, do čeho tě ty víly navlečou!“
Všichni se rozesmáli. Na štěstí už přišly ty víly a při převlékání si stouply tak, aby mě nikdo z nich neviděl.
Kvůli protivným šatům!
Šaty od víl byly sice krásné, ale hodně těsné a taky mi je moc utáhly, že jsem se nemohla pořádně ani nadechnout, byla jsem v nich jako ve svěrací kazajce! Obr pak poslal Ohyna do souboje a usedli s Moranem zpátky ke stolu. Mě si obr posadil na klín a pak potichu zavrčel:
„Ještě jedno vyrušení a mizíme okamžitě do hradu a zavřu tě do cely k Rybákovi!“
Řekla jsem umíněně: „Tak mě tam klidně zavři, nechci sledovat žádné hrozné souboje, ve kterých budou ubližovat Ohynovi!“
Moran to slyšel a zašklebil se na mě, řekl: „Třeba Ohyn vyhraje a pak bude vítěz, to mu nepřeješ? Nechceš vidět Ohyna vítězem?“
Odsekla jsem: „Ne, nechci!“
A Moran se na to s obrem zasmáli, pak Moran řekl: „Vsaď si na Ohyna, že vyhraje a pak můžeš taky vyhrát, co?!“
Řekla jsem: „A co mám asi tak vsadit, snad ty vypůjčené šaty? A pak Ohyna porazí a prohraju a budu nahá, ne?“
Na to se Moran s obrem zase smáli a hodně dlouho, aby je to přešlo, zapili si znovu a obr mě polil ty vypůjčené šaty a zase jim to bylo k smíchu! Sedět u stolu s opitým obrem a Moranem moc legrace nebyla, do toho ty souboje na pódiu, no horor! Řekla jsem ztěžka obrovi:
„Je mi v těch šatech nějak nevolno! Asi jsou moc utažené, nemůžu se v nich ani pořádně nadechnout!“
Obr zavrčel: „Tak ses neměla zmáchat v té kašně, blbneš s Ohynem a vyvádíš, co nemáš, a tak si furt nestěžuj, jsi skuhravá už stejně jako ten Ohyn. Buď ráda za nové šaty, nebo o ně chceš snad přijít?“
Oba se zase moc smáli, až k nim přišla Moranova dcera a ptala se:
Hlasité předčítání