Moc se mi líbilo,že se na to Moran šíleně smál, ale Ínemak zuřil až s něho vyšlehl blesk a přímo na mě,do dlaní,které jsem napřáhla na ochranu! Bylo mi pak tak divně!Ten blesk jsem v sobě cítila! Co říkaly ty stíny tenkrát v podkroví o tom blesku? Že když do sebe dostanu blesk,tak posílí to znamení a to se právě stalo! Prohlížela jsem si svoje dlaně,obě zasáhl blesk od obra!Pálilo mě nejvíc v levé dlani! Obr mě zamkl do kajuty a řekl, že tam budu za trest,protože jsem přišla o ty šaty od něho!Stejně se mi nelíbily!Měla jsem přes ramena přehozený jeho plášť a obr mi pohrozil,jestli mu něco provedu s jeho pláštěm už nikdy mě nevezme k Moranovi na loď!
5.🖤 Nové šaty od Morana
Pak mi Moran s dovolením obra donesl jiné šaty,už se nesmál a tvářil se vážně,řekl:
,,Prosím,snaž se obra tak moc nezlobit,za chvíli už doplujeme k ostrovu s ukrytým pokladem,jen ho budu muset asi docela pracně vykopat,protože je to tam zasypaný a možná i nebezpečný!“
Kývla jsem a poděkovala za hezké šaty.Byly bleděmodré, ozdobené a lehké jako závoj. Nepůsobily ani příliš průhledně, ani vyzývavě – měly tenká ramínka a jemný střih, který se mi opravdu líbil.Než jsem se stačila obléct a upravit,loď zakotvila blízko ostrova.Obr si mě prohlížel v nových šatech od Morana,asi byl spokojený,jak v nich vypadám,pokývl na mě a usmál se, vyzvedl mě do náruče a zeptal se:
,,Chceš zůstat tady na lodi,nebo se chceš projít po pobřeží ostrova?”
Odpověděla jsem rozhodně:
,,Chci taky na ostrov s tebou.”
Obr zavrčel,když mě nesl do malé loďky:,,Ale zůstaneš čekat z vílami jen na pobřeží,dál pro poklad už tě nevezmu,je to tam nebezpečné a při cestě hustým lesem by sis zničila šaty!”
Tak Moran s Obrem a s celou výpravou odešli někam dál,do středu ostrova pro poklad, mě tu nechali s vílami s lodi,které na pobřeží rozdělaly ohniště a odpočívaly tu.Chvíli jsem se procházela po pláži,bylo tu moc útesů,unaveně jsem se o jeden opřela.Moře tu bylo krásné, divoké a modré, a mezi vlnami jsem zahlédla delfíny. Hráli si. Jeden se dokonce vymrštil do vzduchu a zmizel zpět pod hladinu. Usmála jsem se. Byli svobodní. A já? Byla jsem svobodná?Pak ke mě přistoupila jedna s těch víl,vzala mě pod paži a řekla:,,Pojď si k nám odpočnout a zahřát se u ohně!”
Tak jsem se nechala odvést k ohni,usadit na přehoz a daly mi vypít zvláštní nápoj,po kterým na mě padla velká únava a rychle jsem zaspala…
Pak jsem se probudila až vedle obra v kajutě na lodi!Přemýšlela jsem,jestli se mi to zdálo nebo ne?Zbudila jsem obra a zeptala se ho na to. Obr na mě rozespale zavrčel,abych ho nerušila a v klidu spala u něho.Obr byl asi hodně unavený,ale mě spát nešlo,obr začal hlasitě chrápat,tak jsem vyšla s kajuty a šla po schodech na palubu,byla temná noc a foukal ledový vítr,u zábradlí postával Moran,tak jsem si šla za ním stoupnout a zeptala se ho:
,,Už máš na lodi ten poklad?“
Hlasité předčítání