A obr na to řekl:,,Byl jsem stvořen,abych byl zlý,pro pomstu a pro zničení,abych škodil,je to jediný, proč tu jsem!“
Otočil se na mě a zeptal se:,,Co ti na tom není snad jasný?“
Tak sem mu řekla:,,Ty takový být přeci nemusíš!“
On na to kývl a zařval:,,Ale já takový být chci!“
Bála jsem se najednou toho,co by obr mohl udělat, řekla jsem:,,To není fér, jsou přeci v bezvědomí a ani neví, že tu jsou!“
Tak obr kývl, řekl:,,Tak si je proberu,aby byli při vědomí, když je oba roztrhám,co?“
To mě naštvalo tak jsem se snažila dostat s pout,až se mi to podařilo a skočila jsem na obra, zrovna, když chtěl na Ohyna vylít džbán s vodou, on se lekl a pustil to na zem a džbán se rozbil a voda vyšplíchla na oba dva! Obr se na mě zamračil a řekl,,No dobře raději Silvera nezabiju, jen ho trochu potrápím, aby nebyl tak namyšlený a nepřipomínal mi, že jsme tou kletbou spojení na vždy!“
Silver se probral a slyšel co obr říká a řekl:,,Však je to tak, říkala to i věštkyně a pokud zemřu tak i ty!“ A obr na to:,,Ta věštkyně je prolhaná babizna,teda byla, už jsem to s ní vyřídil, jak se patří po svým a nevěřím tomu,že je to tak!“
A Silver se na něho rozkřičel:,,Asi NA TOM něco pravdy bude a ať teda zkusí, jestli je to tak je!“
Ohyn se probral a zavzlykal:,,Prosím,nehádejte se už k vůli tomu, co říkala ta věštkyně, vždycky jste to věděli akorát vám to znovu nadhodila, aby jste se nepřeli už tolik a udobřili se!“
,,Má pravdu“ , řekl Silver:,,Uznej to OBŘE, ať se ti to líbí,nebo ne, jestli chceš žít dál, měl bys mě spíš chránit, než mě tu jenom takhle ohrožovat a dělat zle, ten večírek na rozloučenou se všemi jsem uspořádal i pro tebe, když chceš teda smrt, máš jí mít! Já Silver budu rád, když zemřu pro dobrou věc a všechny tak zbavím obra, který jen škodí!“
,,To ne”,zavzlykal zas nešťastně Ohyn,pak se Silverovi vyznal,řekl mu:,,Silvere víš,miluju tě víc, než svůj život a pokud zemřeš, tak chci zemřít s tebou!“
Obr na to pobaveně zatleskal, pokývl hlavou a řekl:,,Jste oba tak dojemní, až mě to přivádí k slzám, to je teda zábava století,vidět vás dva takhle bezmocně viset v řetězech,toho si musím užít do omrzení,co?“
Posměšně se šklebil a otočil se na mě a ukázal ať jdu k němu blíž, ale já jsem nešla a obr dupl, až to zadunělo a zařval, ať jdu hned k němu a já jsem řekla:,,Ne nepůjdu, leda bys je pustil a nechal v klidu odejít!“
Obr se naštval a chtěl mě jít chytnout a já jsem se schovala za tu kouli a on ji odkulil a chytl mě, tak jsem se na něho podívala a on na mě, díval se mi do očí a já do jeho a on se od mračil a zvedl na mě obočí, pak se mě zeptal:,,Co s tebou?“
Co cítí obr, když se na něho dívám, napadlo mě? A on na to:,,Co myslíš?“
Hlasité předčítání