Jiří Honzík ležel na kraji zpola posečené louky a se zavřenýma očima vystavoval obličej ostrým paprskům slunce, jehož oslnivý kotouč právě překonal přilehlou hranici lesa. S rukama založenýma nad hlavou sledoval ohnivě rudnoucí barvu vlastních víček. Před očima se mu míhaly obrazce rozmazaných žilek. Napadlo ho, že se vlastně dívá do sebe a že nemá babička pravdu, když říká, že nikdy nevíš, co se v člověku děje. Vzpomněl si, že u doktora mají světlo, kterým prosvítí člověka úplně celého. Alespoň tak to říkal Honza Karásek, když se bavili o tom, jak by bylo bezva, kdyby mohli vidět skrz zeď. Teď je ale Karas daleko. Jiří se zaradoval, když si uvědomil, že je teprve třetí den u dědečka na vesnici a zbývá mu tudíž ještě celý měsíc blaženého života bez školy a dohledu rodičů.
Jezdí sem každé prázdniny a vždycky dlouho předem se těší na okamžik, kdy s maminkou brzy ráno nasednou do vlaku a během necelého dne se dopraví až do dědečkova domu na kraji lesa. Čeká ho tam vždycky tolik dobrých a zajímavých věcí, tolik milých povinností, pro které každé ráno bez okolků vyskočí hned po dědečkovi z postele a vyběhne do svěžího jitra na dvorek, aby se pozdravil s Donou. Ta se vypne na zadní, krátce štěkne a už je mu tlapami na ramenech se zakloněnou hlavou a rozesmátým čenichem. Doma musí maminka dobu láteřit, než se vyhrabe z peřin, ustele, nasnídá a spakuje si tašku s učením do školy. U dědečka je všechno jiné. Dnes ráno, když snídal bílou kávu a lámal si chléb do velikého plecháčku (tak, jako děda), řekl dědeček, že nadělá práce jako velký chlap. Babička kroutila uznale hlavou a přidala mu ještě horkou kávu do plecháče. Doma nikdy bílou kávu s chlebem nesnídá. Není prý čas se s ní připravovat. Taky by to asi nebylo ono. Určitě by mu ani nechutnalo. Po snídani jde vždycky nakrmit králíky. To je jeho práce. Pak vytáhne staré kolo z kůlny, odváže Donu a vyrazí spolu na projížďku širokou lesní cestou až k sousední vesnici. Zajíká se čerstvým vzduchem a Dona skáče okolo jako posedlá. Dneska šli s dědou sekat trávu na severní louku. Polovina byla už posečená a Jiří měl za úkol obracet seno, aby dobře schnulo. Celé dopoledne hrabal, až se z něj lilo. Pak se rozběhl ošplíchat v nedalekém rybníce a lehl si do stínu dvou modřínů hned u lesa.
Hlasité předčítání