„Tys to dotáhl hodně daleko. Tys to dotáhl tak daleko, že to není ani možný.“
„Tondo?“ zvedl ředitel varovně svůj hlas.
„Není možný, aby někdo jako ty vydržel tak dlouho na ředitelském místě. Každý jiný by se dal na myslivost nebo na folklor, ale ty ne, sedíš a řediteluješ a na místě se držíš proto, že máš ženskou, která tě podporuje a je stále v pohotovosti. Bez ní bys byl, víš kde?“
„Co kecáš? Co sem pleteš moji ženu. Kdeže bych byl?“
„Nechtěj ani slyšet.“
Tonda si vůbec neuvědomil, že tím zabrnkal na temnější strunu ředitelova života, a ten už se chystal, že si něco takového vyprošuje a nenechá si to líbit. „No tohle!“ ulevil si.
„Ženu sem nepletu, ta sem patří,“ mínil Tonda neústupně.
„Tondo!“ zvolal ředitel o stupínek víc varovně.
„Taková ženská, když je pro kariéru stvořená, je moc dobrá. A ty máš velký štěstí, že takovou dobrou doma máš.“
„Pleteš koše s baňama a pojmy s dojmama,“ konstatoval ředitel.
„Mně se tvoje stará vždycky líbila,“ pokračoval Tonda jako slon v porcelánu. „Seděli jsme tenkrát v hospodě a ona pro tebe dorazila. Řekla jen: Nemluv! A poď dom! A mně bylo hned jasný, že ty to s ní dotáhneš hodně daleko. Nevzpomínáš si na to?“
„Ne! Nevzpomínám!“ řečeno mrazivě, ledově, až nebezpečně suše.
„Tak si vzpomeň. Bylo to na podzim, roku, roku, kukurukuku, devadesátýho čtvrtýho, až možná že i pátýho.“
„Nevím.“
„Ale víš,“ řekl Tonda mírně, ale nepochybně.
„Prosím tě, kde ti byl tenkrát konec.“
„Nenenene, nenene, mě nikde nebyl konec, já si přesně pamatuju, jak tvoje soudružka manželka na hasičské slavnosti dorazila ke stolu pod lipami a zvolala: Hola, hola, na vodě dělají se kola, dejte koni pít. A tys zvolal: Sajme, sajme, než nás někdo zajme. Tak to bylo. To je historicky podložená pravda, jak to skutečně bylo a jak já to viděl a vidím. To není žádný žvást, pozor, pozor, nedrbat, je tam košula.“
Po té stoprocentní pravdě ničím nezviklatelné vydoloval Tonda z kapsové útroby kapesníkový zmuchlanec a jal se jej před udivenými zraky ředitele rozkládat a přiloživše si jej ke svému tupému nosu zhluboka dojemně až poeticky naň zatroubil, a když skončil, tvářil se, jako že zná život líp než on, na ředitele se vyšplhavší.
Tři místní v pracovním vyšli z lokálu, pozdravili a šli dom. Hostinskému se lokál vyprázdnil a přišel za těma dvěma.
Ředitel mu řekl: „Ferdo, spočítej mi to.“
„Jo, spočítej mu to,“ přidal se Tonda. „Ty mý dvě k tomu.“
„Jaký dvě,“ podivil se ředitel.
„Neříkals náhodou, že to zaplatíš?“
„Tys něco takovýho ode mě slyšel?“
„To zrovna ne, ale hodilo by se to, že mám pravdu, Ferdo?“
Hostinský se usmíval a čekal, jak se k tomu ředitel postaví. Věděl, jaký je Tonda filuta a jak mu na všechno lidi skočí.
„Tondo, Tondo,“ kroutil hlavou ředitel. „Ty seš nemožnej. Že já na ty tvý řeči vždycky naletím a teď ještě požaduješ, abych za tebe zaplatil.“
„To je předvolební kampaň,“ řekl Tonda s vážnou tváří hostinskému. „Řiditel bude kandidovat na senátora.“
Hostinský zvyklý na ledacos jen povytáhl obočí. „Vážně?“
Ředitel pořád kroutil hlavou: „Tondo, kdy ty dostaneš rozum. Ferdo, snad bys těm jeho výmyslům nevěřil.“
Nápad – ★★★★☆
Příběh staví na klasickém, ale velmi vděčném motivu vesnické hospodské debaty, kde se střetávají dva odlišné světy – frustrovaný intelektuál a prohnaný místní povaleč. Zápletka sice není nijak epická, ale pointa s nechtěnou politickou kampaní a manipulací ohledně placení útraty je úsměvná a ze života. Je to skvělá drobnokresba české povahy, která má silný potenciál čtenáře pobavit.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu na čtenáře okamžitě dýchne autentická nálada ospalé vesnické návsi a líného odpoledne u piva. Výborně se ti podařilo zachytit tu specifickou hospodskou dynamiku, kde se míchá zahořklost s ironií a kde se z komára snadno stane velbloud. Emoce ředitele, který postupně ztrácí pevnou půdu pod nohama tváří v tvář Tondově selské logice, jsou velmi uvěřitelné a hmatatelné.
Provedení – ★★★☆☆
Dialogy jsou tvou obrovskou předností – působí přirozeně, mají spád a skvěle charakterizují obě postavy. Pozor si však dej na úvodní odstavec, který je tvořen příliš dlouhými a poněkud těžkopádnými souvětími, což může čtenáře na začátku zbytečně odradit. V textu se objevují drobné prohřešky proti interpunkci (např. zbytečné čárky nebo chybějící čárky před spojkami), ale celková čtivost a plynulost příběhu tím naštěstí příliš netrpí.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi příjemnou a úsměvnou povídku, která těží z výborného odpozorování mezilidských vztahů na maloměstě. Máš nesporný talent pro psaní dialogů a budování jemné, nenásilné komiky. Pokud v budoucnu zkrátíš příliš košaté popisné pasáže a dáš si pozor na rytmus vět, tvé texty budou ještě údernější. Rozhodně v psaní pokračuj, máš čtenářům co nabídnout!