„…no, a tak jí poudám, já jsem zatracenej Kuchtík Bates! A vona na to, že jestli se jí můžu paragrafovat na kozy! Chachá! Chápeš to, ne? Já a paragrafovat, copak vypadám jako nějakej učenec!? Ale chtěl jsem si zachovat tvář, rozuměj, nemoh jsem jí říct, že jsem blbej jako necky! Tak jsem si namočil prsty v kalamáři a namaloval jí tam aspoň srdce. Teda nebylo nijak vyvedený, skoro bych řek, že vypadalo jako holá prdel, ale šťabajzna byla spokojená aj tak. A nakonec nechtěla ani zaplatit!“ chvástal se Donnie po třetím žejdlíku piva.
„Teda!“ žasl učeň. Někdy by si přál zažít všechno, o čem Donnie vypráví.
Objevila se hostinská se dvěma novými pivy. Ruben jedno z nich dychtivě popadl a žíznivě upil. Potřeboval se pořádně uvolnit.
„Hochu, nechceš trochu zpomalit? Na sedmnáctiletýho caparta piješ jako životem zbičovanej fachman vod dráhy,“ pokáral Donnie otcovsky a přísně si mladíka změřil.
Ruben zakroutil hlavou. „Jestli mám střílet upištěný víly, budu sakra chlastat,“ odsekl umíněně s pěnou u úst.
Donnie odevzdaně pokrčil rameny. Vlastně proč ne, ve skrytu duše mu nedával velké šance na dlouhý a spokojený život. Nakonec ho nejspíš odkrágluje první čarodějnice, kterou potká. Rubenův otec však nabídl slušnou sumičku, za to, že ho Donnie zaučí. A peníze holt nesmrdí.
„Jednou bych chtěl vyrazit na draka, to by bylo!“ zaburácel euforicky učeň.
Hlt zpěněného piva opustil zabijákova ústa v efektním gejzíru. „Jó tak na draka se pánovi zachtělo! Dyť jsi ještě nesundal ani blbou harpyi!“ uchechtával se.
„Tak mi dej zatracenou flintu a já něco sundám!“ zahulákal odhodlaně a se vší vážností Ruben. „Akorát ti dělám poskoka, přines tohle a podrž tamto! Vůbec nic jsi mě nenaučil, ty…ty…!“ Zajíkal se, když nemohl najít ta správná slova.
Hospoda najednou ztichla a veškeré osazenstvo stočilo svou pozornost k hašteřící se dvojici.
Donnie si důležitě promnul knír, dlouze potáhl ze své dýmky po okraj napěchované zatuchlým tabákem a opřel se na židli. Sáhl rukou do svého těžkého koženého kabátu, vytáhl přeloženou hromádku omšelých listin a pohodil je na stůl před Rubena.
„Náhodou tu pro tebe něco mám. Jen si vyber,“ pobídl.
Ruben začal velmi nedůvěřivě zkoumat listiny. Byly to kontrakty na hledané čaroděje a čarodějnice v okolí. Byla jich slušná hromádka.
„Tyhlety šarlatánský hejhuly hledá místní spravedlnost. Sám konstábl Owens mi je dal, že prej se máme trochu porozhlídnout, když už jsme tady. Na nějakýho si došlápnem a sám mu proženeš horký olovo kebulí.“ Donnieho pohled zvláštním způsobem potemněl a zaleskla se v něm krvelačnost.
Ruben cítil zlost i nadšení. Popadl listiny a začal procházet kresbami zasmušilých obličejů. Lačně vybíral svou budoucí oběť jako maso na trhu.
„Tuhletu!“ špinavý otřepený nehet se zaryl do hrubého zažloutlého papíru.
Donnie se naklonil nad kresbu svraštělého stařeckého obličeje s hrozivým výrazem. Stařena s jedním okem, propadlými tvářemi, šíleným úsměvem, který vyvolával husí kůži a zarýval se hluboko do obrazové paměti, to byla Rubenova volba.
Donnie nadzvedl obočí. „Ty jsi se úplně pomátl, kluku. Tohle je přeci Jaga!“
Ruben nejistě pokrčil rameny. „No a proč ne tuhletu… G-Gagu.“
„Ne Gagu, ale Jagu! Gaga je dočista jiná lady…“
Ruben po něm hodil zmateným pohledem.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Chválím skvělý úvod, který okamžitě vtáhne do děje díky drsnému kontrastu mezi pohádkovou vílou a brutální realitou. Myšlenka lovce, který zjistí, že skutečnými monstry jsou lidé, sice není úplně nová, ale zpracoval jsi ji velmi svěže a poutavě. Vývoj hlavní postavy dává smysl a závěrečný zvrat je úderný a logicky vyplyne z předchozího děje.
Atmosféra – ★★★★★
Tady jsi odvedl fantastickou práci, protože tvůj svět působí špinavě, drsně a naprosto uvěřitelně. Hospodská scéna má ten správný odér levného piva a zatuchlého tabáku, zatímco finále v krámku doslova jiskří napětím. Emoce postav, zejména Rubenova rostoucí úzkost a Donnieho bezcitná arogance, jsou hmatatelné a skvěle vtahují čtenáře do děje.
Provedení – ★★★★☆
Text se čte jedním dechem, má výborné tempo a dialogy působí neuvěřitelně přirozeně, živě a skvěle dokreslují charaktery postav. Občas by se dalo zapracovat na plynulejších přechodech mezi scénami a závěrečná reakce Marlene na smrt strýce mohla být o něco hlubší a méně uspěchaná. Pravopis a stylistika jsou na velmi dobré úrovni, text krásně plyne a drobné nedokonalosti vůbec neruší celkový zážitek z četby.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi povedenou a čtivou povídku, která má spád, výborně napsané dialogy a jasnou, údernou pointu. Máš zjevný talent pro budování světa a charakterizaci postav čistě skrze jejich činy a mluvu, což je u začínajících autorů vzácné. Rozhodně v psaní pokračuj, tvůj styl je velmi slibný a má obrovský potenciál pro další rozvoj.