Povídka

Hlubiny žádosti
Četba díla zabere cca 41 min.

„Kašli na to, vole, a napij se, už mi fakt štveš, člověk by se z tebe rozbrečel. Jestli chceš ženskou, já ti nějakou dohodím. Tvůj problém je, že moc přemejšlíš.“

   …glóry, glóry aleluja…

Jiřímu se před očima rozhoupalo ohniště ze strany na stranu. Snažil se rozdělit pohled na rudé tváře lidí a ustálit své tělo pomyslnými spojnicemi v prostoru. Shledal je rozmazané a rozplizlé. Nakonec se mu ze všeho obrátil žaludek. S velkou starostí se uchýlil do nedalekého lesního porostu. Tam se jeho duch ocitl na zemi. Nahý, slabý a hubený, jako huňaté psisko vymáchané v sudu a vyhozené uprostřed noci na ulici.

Netušil, jak dlouho prosil o slitování, v křečích a s napůl vyhřezlým žaludkem, než se procitlý přistihl sedět na pařezu jako zhroucený pytel naplněný hanbou a úžasem nad vlastní tělesnou podstatou. Bože, co se to s člověkem děje, říkal si, ta neutuchající snaha ponížit rozum na pouhý nástroj represe vlastního svědomí a nesmiřitelnosti? Skrývá se sám před sebou proto, aby uchoval své právo být jedním z mnoha, nebo naopak vystavuje na odiv svou zlomyslnost, aby dokázal, že druzí nemají v povaze nic silnějšího, čím by se mohli odlišovat? Jiří se pokusil postavit na nohy. K jeho překvapení ho vynesly dost vysoko nad hladinu domnělé nemohoucnosti. Dobrá, řekl si s povznášející dávkou odhodlání, vracím se k vám jako člověk prostý všech potřeb, jako feťák, který zvítězil sám nad sebou.

U doutnajícího ohniště nebyla už ani noha. Neměl nejmenší chuť někoho hledat. Zamířil rovnou k řece. Probuzený zpěv ptáků přivolával první příznaky svítání. Hlavu měl nečekaně čistou a jasnou, cítil se klidný a vyrovnaný. Snad prošel očistcem, kterým se definitivně oprostil od veškeré závislosti. Několik metrů proti proudu nalezl pramici vytaženou na břeh. Připomínala obrovskou rybu vyvrženou mořským přílivem. Nebyla ničím zajištěna. Mocně zabral za zdviženou příď a spustil loď na hladinu. Uchopil do obou rukou dlouhé bidlo uložené podél boku pramice a mocným odpichem vyplul do neznáma vstříc světélkující temnotě protilehlého břehu.

O autorovi

Zoroaster

Nepíši, abych se vypsal ze svých stavů a pocitů, ale píši pro vás, pro čtenáře. Tak pokud se Vám moje díla líbila, nezapomeňte je doporučit svým přátelům a známým...

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Zpátky u Děsmana Zdálo se, že tady se čas zastavil. U Děsmana v jeho skrýši vypadalo všechno st...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
Útěk do neznáma a co tomu předcházelo Sny který se mi zdály od té doby, co v nich byl Bojka byl...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Nová perníková chaloupka   Byl jednou jeden podnikatel, kterého dočista vytunelovali. Když už n...
1. Proč je král Moran znuděný? Král Moran přišel za mnou do hradního vězení v Temnovišti, kam...
Paní Růžena byla žena drobná, ale s duší velkou jako její květinová zástěra. V domě na kraji...
Tramvaj číslo 22 se sunula ranním městem jako unavený had. Všichni se tvářili, že neexistují. S...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
Ráno bylo provoněné jarem. Chladivý vánek provázel zářivý východ slunce za vyvýšeninou Mrázo...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
  Jak zachránit Bojku Rybáka? Bojka mi ležel v hlavě celý den,měla jsem pořád před ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Postavila vodu na kávu. Kávu nesnášela, její chuť ji nutila šklebit se, a i když se snažila hoř...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
kalamář
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...
Moranova královna Lucinda u obra v Temnovišti vážně onemocněla a doposud se s nemoci nevzpamatovala...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
Slečna Zdeňka Kosáčková bydlela v Praze na Kampě, odtud chodila do Dívčí školy proživotní - t...
Déšť bubnoval na sklo okna, kapky stékaly v nepravidelných proudech a tvořily na skle chaotickou s...
Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
Bar
Jsme lidé a jediný živočišný druh na této planetě nadaný rozumem. Ve své rozumnosti máme být ...
Dvě slova ... použijte důležitá slova včas ...
Ve snu jsem seděla na podlaze před zaprášeným zrcadlem v Děsmanově skrýši a viděla jsem se v n...
Zabzučel mi telefon a z displeje na mě blikala ikonka smsky. Rozespale jsem ho odemkl. Zpráva byla od...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku