“S vámi dvěma přece. Vždyť víte, o čem mluvím,” pokoušel se první předstírat rozhodnost, která mu však byla zcela cizí.
“O čem… mluvíš?” Vyhýbavá odezva a znovu další z výměn nyní již poněkud nejistých pohledů přes stůl.
“O tom, že… spolu… spíte.” Poslední slovo ten první skrz rty jen nesměle špitl. A pak hned uhnul očima k ostatní čtveřici, jako by se chtěl své trapné role v tom nedůstojném výslechu co nejrychleji zbavit.
“To není pravda!” vykřikli oba naráz. Dotčení a uražení. Jak si o nich mohou něco takového myslet? Oni jsou přece věrní. Učinili opatření. Nic se nemůže stát! Nikoho neklamou. Nikomu nelžou. Na všech frontách je klid. Všichni bůžci jsou usmířeni. Všem bylo i nepatrnou troškou obětováno. Troškou, která je nepálí. Jejich svědomí jsou tak čistá, jak jen je to za daných okolností možné. Šlo však o hlubší oběť, než tušili.
“Vždyť se už ani nesnažíte skrývat projevy toho, co mezi vámi je. Jsou nenápadné, to ano, ale přátelé vidí přece jen o trochu víc, než náhodný kolemjdoucí. Copak s námi nemůžete jednat upřímně?” převzala pátá nejistý útok mírným tónem poté, co si první z nich, jako by už nechtěl mít s tou rozpačitou rozmluvou nic společného, vyčerpán svou úlohou objednal malou vodku.
“Je to tedy tak,” pronesli nesměle odhalení milenci, aniž by jeden z druhého spustil oči. Avšak nemyslete si, že jim snad vyjevení toho tajemství přineslo úlevu. Nezbavili se žádného obtěžujícího břemene. Žádné takové s sebou ostatně ani nevláčeli. Z jakého důvodu by k tomu pak mělo dojít? Bylo to prosté. Oni totiž nic neskrývali. Nelhali. Proč by tedy měli přiznání pociťovat jako osvobození? Žádné okovy lži je nesvazovaly. Ani zrnko falše je prý netížilo. Mohli se tedy cítit volně, upřímně a poctivě mezi svými. Mezi přáteli, kteří přece smýšlí stejně. Jejichž soudy stojí na stejných mravních zákonech. Neboť oni rychle pochopí, že ti dva nikoho nepodvedli.
V ten okamžik si naopak jejich pět společníků vyměnilo tíže zbavené pohledy. Těkali vzájemně očima z druhé na čtvrtého a tak dál dokola stolu. Jasné slovo bylo vyřčeno. Nesnesitelný tlak byl uvolněn. Bariéra klamu a pokrytectví, o níž však ti dva netušili, se rozplynula. Konečně zas bylo jasno mezi přáteli. Mohli se znovu klidně nadechnout. A tak si na stvrzení toho všeho přiťukli si plnými půllitry. Nastalo ticho. Jak teď navázat? Ani jedna strana netušila. Oči kroužily po místnosti plné hlučných hostů a každá ze sousedních rozprav byla vítanou návnadou, kam uchýlit v tom rozpačitém okamžiku pozornost.
Takhle to přece nemohlo zůstat. Otevřené. Nedokončené. Co že to jen ti dva přiznali? Že se mají rádi? Že se snad dokonce milují? Nebo že spolu spávají? Ano! O to především šlo. Právě tahle otázka se musela vyjasnit. Že jsou jakkoliv spolu se přece dávno vědělo. Jen tato informace je může uspokojit. Uklidnit je. Že se coby nevinné oběti podvodu nestali součástí čehosi nemravného. A že nepřekročili hranice morálky! Něco takového by neunesli. Nu, tak kdo z nich najde v sobě dostatečnou dávku odvahy? Kdo se stane zachráncem ohrožené čistoty svědomí té zoufalé společnosti? Tak jen rychle, hrdino! Ukaž se!
Hlasité předčítání