Povídka

Další noci po úplňku 2-V temnotě bezradnosti
Četba díla zabere cca 23 min.

Autor: Astra

1. Horor ještě nekončí

Norman mě uspal u krbu,zaspala jsem těžkým neklidným spánkem ze kterého mě probudila Normanova dcera,hodila po mě nějaké šaty a houkla na mě:

,,Jdi se hned vykoupat a převléct! Nebo to snad sama nesvedeš?”

Rozespale jsem se na ni podívala a zjistila,že ležím na zemi u krbu,pořád tam v té síni v Normanově hradě. Norman tu nebyl.U stolu seděly nějaké pro mě cizí ženy,které se na mě tak divně dívaly.

Normanova dcera na mě znovu zahučela:

,,Tak zvedneš se už,nebo ti snad máme pomoct?”

Byla jsem celá ztuhlá a nešlo mi hned vstát,nějaká žena u stolu se zeptala Normanovy dcery:

,,A co tomu řekne tvůj otec?”

Ona na to protivně odpověděla:,,To je jedno,co na to řekne!”

Ztěžka povzdechla:,,Odešel pryč a nechal jí tady!Kdyby utekla,tak s toho má problém!”

Ta žena na to pokývla:,,Jsem mu říkala,aby se nezahrával s obrem!”

Normanova dcera na to zafuněla:

,,Tomu můžeš říkat cokoliv!On přeci ženy nikdy neposlouchá!Obzvláště tebe ne!”

Pak se podívala na mě a naštvaně řekla:

,,Ona snad nevstane a bude tu dál dřepět,dokud ji některá z nás nezvedne,nebo co?”

Tak jsem opatrně vstala,přichytila si svoje roztržené šaty,aby mě nesjely dolů a zvedla i ty druhý šaty,který po mě hodila Normanova dcera,zeptala jsem se:

,,Kde se tu můžu vykoupat?”

Ženy u stolu mi na to nic neříkaly. Normanova dcera procedila:

,,Jsi slepá?Tam je závěs,”ukázala na závěs blízko krbu,podobný,jako i u obra ve hradě,pak na mě zakroutila hlavou:

,,Jsi fakt tak neschopná,nebo mě jen tak provokuješ?!”

V tom přišel do síně Norman s bandou,která tu byla i včera,ženy u stolu bez řečí vstaly a odešly.Normanova dcera na Normana hned vyjela:

,,Proč ji tu necháváš?Odejdeš pryč bez ní,máš jí snad hlídat a učit ji,jak se má  chovat ke králi — tak jak ti to přikázal obr!…Nechápu tě,proč jsi zase všechny pozval?Snad jim to včera nestačilo?”

Norman zabručel:,,Nebuď nepříjemná!Poruč ženským,aby nosily na stůl a jí si nevšímej,je to moje starost,né tvoje!”

Normanova dcera na to zakroutila hlavou,než odešla,ještě po mě hodila zlý pohled.Pak ke mně Norman přistoupil,řekl:

,,Tak co s tebou dneska provedeme?”

Mezi tím se všichni,co přišli s Normanem usadili ke stolu a stará pirátka prohlásila:

Mezi tím se všichni,co přišli s Normanem usadili ke stolu a stará pirátka prohlásila:

,,Raději ji zavři zas tam dolu,aby tu na nás nevolala svého pána,to bylo včera vážně děs!Obra vidět nechci,ani zdaleka!Tahle rozhodně mezi nás nepatří!”

Všichni s ní souhlasili a Norman na to kývl,zeptal se mě:

,,Co uděláš,abys neskončila zase ve vězení,hm?”

Nevěděla jsem co na to mám odpovědět, pirátka se ušklíbla:

,,Se jí neptej,prostě ji tam dej odvést,aby tu byl klid a jdeme jíst,né?”

Norman na to:,,Chtěl jsem jí dát šanci,ale je vidět,že na to nemá..

2. Znovu ve vězení

Pak mávl na stráže u dveří,poručil,aby mě odvedli do vězení.Nedokázala jsem se ani vzepřít,jako bych to nebyla vůbec já,ale někdo jiný.Nechala jsem se odvést do vězení,ale bylo ještě ze včera rozbořený,stráže mě nechali na schodech a zamkli za mnou dveře.Nějak mě to bylo jedno,raději budu tady,než s Normanem a jeho bandou v hodovní síni.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Astra

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Dědictví, které se předává z generace na generaci
  Rozrazily se dveře obchodu. Jednoho z bratrů držel prodavač za límec a tlačil s ním to...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Tamhle svítí sjezdovka! Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vla...
I. Dobré ráno Když se Jiří ráno probudil z nepokojných snů, z hrůzou si uvědomil, že je mrtv...
Po celý den procházel mrazivými lesy, jejichž vrcholky šlehal mrazivý vítr. Sníh pod stromy byl p...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
A forest filled with lots of trees under a cloudy sky
  Křehká panna seděla v temném koutě věže, její útlý pas svíral zkažený dech saně a ...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Dovoluji si nabídnout malou ochutnávku z knihy povídek "Alláhovy děti", za chybky se omlou...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Nové dobrodružství ze snů Rogas se zlobí Byl chladný večer, když jsem se objevila na prahu ...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Každá nečestnost se nevyplácí ...
  Mám malé řeznictví na obchodní ulici. Nahoře nad námi se tyčí mrakodrapy. Jedni mají bi...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
1. Proč je král Moran znuděný? Král Moran přišel za mnou do hradního vězení v Temnovišti, kam...
Do střešního okna v podkroví začal svítit měsíc,blíží se úplněk,ta záře osvítila celý po...
1. Ve skrýši u Děsmana Seděla jsem znovu u Děsmana v jeho stáré zaprášené skrýši.Vzduch byl ...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
           1. Podivný čaroděj u obra Ínemaka Když mě obr přivedl do svého hradu v T...
Když se schyluje k nejhoršímu, probouzím lidi z jejich snů. Jsou nás miliardy. Každý z nás má z...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
0