A Rasul, Ó vy hosté se sluchem vytříbeným a hostitelé s jazykem zkušeným, Rasul dřív, než jejich výprava za pokladem začala, oslavné básně skládati se jal. Vždyť velikým se již cítil a své bratry veliké viděl:
“Já Rasul, černých bratrů pěvec,
Nesu Vám teď veršů ranec.
Že pro poklad půjdeme
A bohatí budeme.
Nás vede Yusuf – černý král,
Co k pokladu se mocně dral.
A za ním Mali, chytrý muž,
Který poklad viděl už.
A Já Rasul k tomu zpíval,
A do pouště se hrdě díval.”
Ó, milostivé dámy a pobavení páni, jak prazvláštně znějí ty verše dětinské, když z úst řečníka velikého, jako já sám jsem, vychází? Vidím ale, ctihodní posluchači, že dobře na Vás fungují, neboť usmíváte se nad nimi a pochopení máte pro jejich kouzlo nedospělé a věřím Vám, že srdce byste neměli těm chlapcům představ o jejich velikosti zbourati a stejně jako já byste se uklonili, abychom hrdost jejich nezranili. Přec každý chlapec někdy snil a v představách veliký byl. Tedy zlobiti se na ně nelze a odháněti od těch snů, zlotřilé by od nás bylo. Přec každý chlapec jednou zjistí, že mysl jeho příliš stoupá a sám ji k nohám zase sváže.
I dovolte mi velectění páni a Vy také dámy s úsměvem uchvacujícím. A jistě dovolí i pohostinní hostitelé a spravedlivý znalci písma, abych kompenzoval Vaším sluchům zvuk nízkých veršů, který z mladické naivnosti vychází a které jsem do Vašich uší nahrnouti musel, abych zkoušeti se odhodlal, zda vytříbenost Vašich dvorů smysl pro prosté touhy mladické nevymazala Vám z duše. Dovolte, Vy všichni, napravit to básněmi, které větší krásou vládnou sálům, hostinám i ložím a hodny jsou bazarům i palácům, ba i domům prostých, nikoliv však svatých. Svátost svého jazyka si totiž nárokovati nelze. Tu z pokory k Pánovi našemu, který bdí nad naším světem a také z bázně mé, aby relikvií se jazyk můj ještě za mého života nestal:
“Slyšte, páni, slyšte, dámy,
Slyšte Vy, kdo moudří jsou,
Jak černí bratři kují plány
A pak pouští žhavou jdou.
Neboť stařec leprou stižen
O zlatých mincích povídal.
Seděl tiše, zrak měl sklížen,
Chlapce k poušti připoutal.
Mysleli si tedy ti tři,
Že z nich krále učiní.
Až jim poklad bude patřit,
všichni se jim ukloní.


Nápad – ★★★★☆
Zvolený koncept klasického orientálního vyprávění je velmi osvěžující a nosný. Samotná zápletka o naivních chlapcích a ukrytém pokladu je sice tradičním motivem, ale díky originálnímu vypravěčskému rámci působí nově a poutavě. Máš v rukou skvělý základ pro dobrodružný příběh s morálním přesahem, který čtenáře snadno zaujme.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je naprosto pohlcující a bezchybně evokuje kouzlo Příběhů tisíce a jedné noci. Neustálé oslovování fiktivního publika a květnaté popisy čtenáře okamžitě přenesou do orientálního paláce plného vůní a barev. Práce s náladou je tvou obrovskou předností a text díky ní dýchá starodávným životem.
Provedení – ★★★★☆
Tvá slovní zásoba je obdivuhodně bohatá a text při hlasitém čtení plyne s úžasnou lehkostí a melodičností. Časté odbočky a promluvy k publiku sice mírně zpomalují tempo samotného děje, ale k tomuto specifickému žánru to zkrátka patří. Občas se objeví drobná chyba v interpunkci, avšak celková stylistika a čtivost jsou na velmi vysoké úrovni.
Celkové hodnocení:
Jedná se o nádherně stylizovaný text, který přesně plní to, co si v úvodu předsevzal. Tvůj cit pro rytmus jazyka a schopnost vtáhnout posluchače do děje jsou znakem velkého literárního talentu. Pokud si udržíš tuto úroveň a mírně vybalancuješ posun děje s vypravěčskými kudrlinkami, vznikne naprosto profesionální dílo. Rozhodně v psaní pokračuj, máš čtenářům co nabídnout!