A tam v tom sídle nedaleko Tabuku, brány ze zemí svatých do zemí ještě svatějších, v městě, které nikdo nemine při pouti posvátné , žili také tři mladící, jejichž srdce bylo jak mladé, tak nerozvážné. Mladíci, kteří pro samou odvahu postrádali úsudek a jestliže nějaký měli, tak jen slabý, neboť svět jim ještě nestihl ukázati, jaké zákeřnosti si pro nás osud skrývá mezi písky, aby posmívati se mohl nesnázím našich životů.
Než se však utopíme v popisech divů našeho světa, jež veliké jsou jako pyramidy slavné Gízy, dovolím si dopustiti se zločinu řečnického a tento obdiv opustiti, neboť pokud bychom měli věnovati jim tolik slov, kolik si svou impozantností zaslouží, povídati vám budu jen o tom do konce našich dnů.
Ti mladíci nerozvážní, mysleli si ve své duši, že jednoho dne slavnou družinou se stanou a jak každý dospívající mladík ví, taková slavná družina jménem honositi se musí. A tak si černí bratři říkali. Ó drazí posluchači, kteří ucho své ke mne otáčíte, vidím na ústech Vaších úsměv nad tou naivitou, ale zeptejte se sami sebe. Copak je možné býti slavný beze jména? Znáte snad někoho slavného, který jménem není obdařen? Vidíte? Neposmívejme se tak jejich představám a přijměme mladíky s pochopením, jaké nám samým chybělo od starších, když nám první vousy rašily na našich drzých bradách. Ten název přeci nepopisoval černotu jejich srdcí, ani temnotu jejich skutků, nýbrž jen plnil jejich hlavy představami o respektu, kterého se jim nedostávalo.
Vůdce té družiny, nebo spíše skupinky, neboť nazývati tři mládence družinou by bylo možné považovati za velikášství, byl Yusuf, syn jednoho z městských strážců, který po otci zdědil odvahu a tělesnou sílu, neboť statný byl jako bájný Xerxés a svaly se mu rýsovaly jako sochy z dob, kdy zemi vládli císaři z Říše římské. Sám si říkal černý král, aby zdůraznil své vůdcovství, ač černého na něm ničeho nebylo a králem také nebyl.
A pak tu byl Malik, na kterého všichni křičeli “Mali! Mali!”, až se někdy zdálo, že na poslední písmeno svého jména on i ostatní dávno zapomněli. A sám se za to nezlobil, snad protože postavy byl víc po matce než po otci a humorem oplýval převelikým.
A nakonec, ctihodní páni a úchvatné dámy, nakonec tam s nimi byl Rasul a ten byl ze všech nejzajímavější, neboť kdysi potkal básníka, který jej uchvátil a ptal se kde se naučil tak se slovy čarovati a když se dozvěděl, že múza jej to naučila, chytil se toho pevně jako krokodýl své kořisti a držel se toho po celý život. Protože však mladý tehdy byl a lecco jeho pozornost odlákalo, slyšel to jako musa a už napořád to slovo špatně vyslovoval. Nelze se ale podivovati tomu omylu. Vždyť ten mladík knih neměl a básníků, jež by jej opravil, neznal. Tak se odvolával na tu musu, jako veliký básník se cítil a tvořiti se snažil, ač velikým byl jen ve své hlavě. A věřte, hosté i hostitelé, že jeho verše z úst mých uslyšíte. Ovšem na mysli mějte, že než se začnete smát té úrovni, vzpomeňte si na sebe a své mladické přesvědčenosti, kterých se Vám nevyplnilo, neb jen málokterý šťastlivec může mít takové štěstí, jako já.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zvolený koncept klasického orientálního vyprávění je velmi osvěžující a nosný. Samotná zápletka o naivních chlapcích a ukrytém pokladu je sice tradičním motivem, ale díky originálnímu vypravěčskému rámci působí nově a poutavě. Máš v rukou skvělý základ pro dobrodružný příběh s morálním přesahem, který čtenáře snadno zaujme.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je naprosto pohlcující a bezchybně evokuje kouzlo Příběhů tisíce a jedné noci. Neustálé oslovování fiktivního publika a květnaté popisy čtenáře okamžitě přenesou do orientálního paláce plného vůní a barev. Práce s náladou je tvou obrovskou předností a text díky ní dýchá starodávným životem.
Provedení – ★★★★☆
Tvá slovní zásoba je obdivuhodně bohatá a text při hlasitém čtení plyne s úžasnou lehkostí a melodičností. Časté odbočky a promluvy k publiku sice mírně zpomalují tempo samotného děje, ale k tomuto specifickému žánru to zkrátka patří. Občas se objeví drobná chyba v interpunkci, avšak celková stylistika a čtivost jsou na velmi vysoké úrovni.
Celkové hodnocení:
Jedná se o nádherně stylizovaný text, který přesně plní to, co si v úvodu předsevzal. Tvůj cit pro rytmus jazyka a schopnost vtáhnout posluchače do děje jsou znakem velkého literárního talentu. Pokud si udržíš tuto úroveň a mírně vybalancuješ posun děje s vypravěčskými kudrlinkami, vznikne naprosto profesionální dílo. Rozhodně v psaní pokračuj, máš čtenářům co nabídnout!