2. Rodiné vztahy
Nyní, po smrti prababičky Bartoňové a Gabrielové (za svobodna Bouchové, to je ta, co si vzala Waldemara Gabriela) se naše rodina skládá z mámy (Kateřiny Martiny Bartoňové za svobodna Bouchové), táty (Oskara Bartoně, kterému nikdo neřekne jinak než Osky), nás třech (Kateřina, Jana a Simon Bartoňovi), pradědy Waldemara, který letos oslaví své devadesáté narozeniny) a teď i z Petra Koliho, kterému říkáme Koláč. Navíc máme strejdu Gabriela a tetu Vandu a jejich trapného syna Waldemara Bartoně, o kterém si všichni myslí, že je geniální dítě, tedy až na mě.
Tolik k první části vyprávění Simona. Já ovšem musím ještě dodat, že kromě pradědečka Waldemara si nikoho z předků skoro nepamatujeme, protože babičky a dědové zemřeli v Jižní Americe při nějakém neštěstí a prababičky zemřely, když nám bylo asi pět let. Petr Koli je magor na nejvyšší úrovni, ale Káče bych to raději neříkala, protože je do něj beznadějně zamilovaná a při tom to jednou zkoušel i na mě, když jsme spali u řeky ve stanu a Káča zůstala v hospodě déle, než se mladému pánovi hodilo a on se mě pokoušel „uklidňovat“ tím, že mě líbal tam, kde se to nehodí.
Teta Vanda (která je úplně super kámoška a chodíme spolu do posilovny a do kosmeťáku), má na starosti nějaký nadační fond, který založila ve spolupráci s mamkou a dozvěděla jsem se, že až do nedávné doby byla na invalidním vozíku, což si při její vitalitě ani neumím představit. Strejda Gabriel je ten nejsenzačnější strejda, jakého si jen můžu představit.
Jednou, když se nám nepovedlo najít místnost k pořádání mejdanu, pozval nás k němu do DOUPĚTE a tam jsme během noci získali tolik informací o mužích, o hraní na bicí a o šoubyznysu, že by nám i Gott mohl závidět. Trochu jsem se nechala unést myšlenkami, ale teď už zase nechám hovořit Simonídese. Ovšem to, že je Waldemar Bartoň geniální dítě, také nemohu potvrdit, protože ani neví, co je to Schwarzkopf.
Největší příjem naší rodiny pochází ze tří zdrojů. A to ze sázkové kanceláře Gold Loto, kterou založili naši dědové, pak z příjmu od firmy Lorexol, která se zabývá prodejem lunaura a nakonec z darů, které dostává nadace STAM, kterou vede teta Vanda.
Nerada se Simóňovi pletu zase do toku jeho myšlenek, ale opět musím reagovat na nesprávné informace, neboť za prvé sázková kancelář Gold Loto od svého založení značně ztratila na hodnotě a dnes se jen tak tak sama uživí, za druhé z nadace na podporu živnostníků STAM není žádným příjmem do naší rodiny a tak za třetí jsou jediné příjmy v rukou naší mamky z prodeje Lunaura. Kromě toho taťka taky něco vydělá.
Nevím, kolik peněz člověk potřebuje k životu, ale já si myslím, že žádné. Já osobně jsem nikdy peníze nepotřeboval. Vše, počínaje jídlem a konče mými zálibami mi obstarali rodiče a to se dodnes nezměnilo. Možná, že je to v jiných rodinách jinak, jenže jak to mám vědět, když mě máma nikam nepustí.
Poprvé se svým bráchou absolutně souhlasím. Mamka nás nechce nikam pouštět a vymlouvá se na to, že je svět zlý a závistivý. Občas si připadám jako vězeň s nadstandardní celou.
Ve škole mě nebavily učení žádné předměty, kromě chemie a fyziky. Mám to asi dědičné. Fascinují mě veškeré chemické vzorce, jakož i obyčejné fyzikální zákony.
Tak to mohu potvrdit. Bráška je v tomhle nepřekonatelný. Jednou, když mi vysvětloval vztah molekulární fyziky k chemickému procesu stárnutí, jsem usnula a on mě vzbudil, až když se vypovídal a zjistil, že spím.
Chodil jsem s mámou do laboratoře a hodiny a hodiny sledoval procesy výzkumu, které určovaly, zda je atomová váha těles konstantní při měnící se tvrdosti, tlaku a pevnosti materiálu.
Tyto hodiny strávené v laboratoři jsou pro mě nejkrásnější vzpomínkou na dětství.
Neměla bych to říkat, ale brácha je uhnutý na vědu. Zatímco já se věnuju slušnému vystupování, tanci a zpěvu, on zkoumá reakci těles. Nechápu. Teď už ale opravdu nechám komentářů. Jen bych chtěla ještě dodat, že Kateřina s Koláčem mají dnes smutek, protože Káča potratila. Ale teď už fakt budu ticho.
Hlasité předčítání
