14. Nádor
Celý život člověk na něco čeká. Když jsem byl dítě, čekal jsem na dárky, na Ježíška, na to, až budu větší. Když jsem povyrostl, čekal jsem, až budu dospělý, čekal jsem na první pusu, po první puse na první milování a po prvním milování jsem čekal, čekal, čekal. Znovu čekám. Bohudík mohu říci, že čekáme a to je, ne o sto procent, ale o tisíc procent lepší, než kdybych čekal sám. Když se čeká na něco dobrého, je to čekání taky dlouhé, ale dá se přehlušit něčím jiným. Ovšem, když čekáte na něco spíše špatného, je to, jako by vám každý den odebrali lžičkou kousek mozku a na jiné myšlenky už není kapacita. Vše zabírá ten důvod, proč čekáte. Nám zabíral celý mozek nádor. Mě imaginárně a KGB reálně. Po večerech jsme seděli u knížky a četli si, až jednou mě napadlo přečíst KGB jeden zajímavý odstavec ze své rozečtené knížky. Poslouchala, jako by jí v dětství vyprávěli pohádku. Když jsem dočetl, dala mi pusu a poprosila mě, jestli by zas ona mohla něco přečíst mě. Nikdy jsme to nedělali, ale moc nám to pomáhalo. Od té doby jsme si navzájem předčítali skoro každý večer a šlo nám to čekání na operaci líp. Naštěstí nám spoustu času zabraly děti. Čůrání, kakání, papání a mazlení byla naše nynější náplň. Jen občas jsem se z toho kolotoče vymanil, když mě potřeboval ředitel.
Tchýně s mamkou vydatně pomáhaly a Waldemar pracoval jako by se nechumelilo. Nevím, jestli to tenkrát s mamkou byl úlet, ale od té doby jsem je při ničem takovém už neviděl a ani se neptal. Až o hodně později jsem se dozvěděl, že se milovali dál a jen si dávali větší pozor. Mamka prý prohlásila, že se toho rána, kdy jsem je načapal, cítila jako puberťačka a to by prý podruhé nesnesla.
Tři týdny před operací měla KGB narozeniny. Nechal jsem jí u místního uměleckého skláře vyrobit přívěšek, který měl tvar srdce, a to bylo uvnitř rozděleno na dvě části. Do jedné jsem nechal zalít zlatou růži a do druhé poloviny mi sklář i přes velké protesty nakonec usadil tu růžičku antizlata, co jsem u sebe nosil pro štěstí. Musel jsem ovšem připlatit za nebezpečnou manipulaci sto procent ceny. V den narozenin jsme si objednali na hlídání babičky, dále jsme objednali stůl v dobrém podniku a já zajistil ještě květiny s donáškou do restaurace i se zlatým srdcem, které bylo zabaleno v dřevěném ozdobném domečku připevněným ke květinám. KGB se dárek moc líbil a od té doby ho stále nosila na krku. Ten večer mi KGB řekla, že ať už operace dopadne jak chce, stejně mi děkuje za ty krásně prožité roky. Znovu jsem ji ujišťoval, že to bude dobrý, ale v duchu jsem měl pocit, jako by se se mnou loučila. To nebylo dobrý. Jen ona ví, jak se cítí a mě najednou došlo, že to asi myslí vážně. Dva dny před operací nastoupila KGB do nemocnice. Opět byla podrobena dalším vyšetřením a den nato si mě zavolal její lékař. Přišel jsem k němu do kanceláře a očekával, že mě bude tak nějak chlácholit, nebo něco podobného, ale s překvapením jsem zíral na monitor, aniž bych těm údajům rozuměl, leč jeho slova mě utvrzovala, že nádor se zmenšil a že váhá, jestli má KGB operaci podstoupit.
„Víte pane Boucha, ještě jsem se s tím nikdy nesetkal, ale nádor jako by ztratil sílu. Nezahájili jste se svou ženou nějaké jiné léčení?“ ptal se, jako by nějaké takové léčení existovalo.
„Víte, občas lidi dělají věci, které neodpovídají moderním technikám léčení a snaží se to tajit, ale tyto praktiky nejsou nezákonné, jen o nich nic moc nevíme. Jestli jste jedni z nich, prosím, řekněte mi celou pravdu, jinak si ten ústup nádoru nedokážu vysvětlit.“
Ujistil jsem pana doktora, že nejsme příznivci žádné sekty, ani nechodíme k soukromému léčiteli. Nepoužíváme nic, co by nám nedoporučil a nevím tedy, proč se nádor zmenšuje.
„Tak to opravdu nechápu, jak je to možné. Jen bych vás poprosil, abyste tento náš rozhovor zatím udržel v tajnosti, neboť bych vaší paní nerad dával předem jakoukoli planou naději na vyléčení bez operace. Doufám, že mě chápete a nebudete vaší ženě nic říkat, tak dva či tři dny. Potom uděláme další vyšetření a já po výsledcích okamžitě rozhodnu, zda operovat či nikoli. Samozřejmě vás z toho nevynechám a budu vás o všem informovat.“
Odcházel jsem z nemocnice s pocitem zaběhlého psa. Mám jít domů a mlčet, když na mě čekají mamka a tchýně a obě se budou ptát na výsledek rozhovoru s lékařem? Neumím příliš lhát. Ne. Domů nejdu. Zašel jsem do první slušně vypadající restaurace a objednal si drink. Oskar mi nebral telefon a já si neměl s kým popovídat. Po půlhodině mučícího uvažování, omílání a taktizování jsem nakonec zvolil variantu Waldemar. Zavolal jsem mu a on ihned přijel. Seděli jsme naproti sobě a já nevěděl jak začít. Slíbil jsem doktorovi, že to neřeknu ženě, ale Waldemarovi snad můžu. Je na něj spoleh a má nás svým způsobem rád. Kamarády tady nemám a on je jediný, kdo mě trochu zná. Všechno jsem mu vylíčil a pozval ho na panáka. Byl rád, že jsem se mu svěřil, ale přesvědčil mě, abych si už pití nedával a jel s ním domů.
„Neboj, ženským řekneme, že s tebou doktor chtěl mluvit kvůli odložení termínu operace a je to.“
Na druhý den mi lékař znovu volal, že tu operaci opravdu odloží, protože další vyšetření ukázalo, že nádor skutečně ustupuje. Jel jsem do nemocnice vyzvednout KGB. Když mě uviděla, bylo mi jasné, že jí už lékař všechno prozradil, měla v očích slzy a vítala mě, jako bychom se měsíc neviděli. Všiml jsem si, že i přes nemocniční zvyky odebírat pacientům ozdoby, si nechala řetízek se srdcem na krku. V tom jsem pojal podezření, zda srdce se zlatem a antizlatem nemá vliv na její nádor. Než se KGB sbalila, šel jsem za lékařem do jeho kanceláře a své podezření mu prozradil. Díval se na mě dlouho beze slova a pak se začal intenzivně drbat na hlavě.
„Tedy chlape, jestli je to opravdu jak říkáte, tak by to znamenalo revoluci v lékařství. Antizlato není ještě zdaleka prostudováno a tahle možnost tu je. Přijďte sem prosím s paní, ještě než odejdete. Chtěl bych si ten přívěšek prohlédnout.“ KGB už byla připravená a tak jsem jí vše prozradil.
„Martine, jestli je to pravda, tak jsi mi zachránil život. Miluju tě,“ řekla tiše a dala mi slaďoučký polibek.
„Ještě není nic jisté, jen mám to podezření, ale když se potvrdí, bude nadšený celý svět.“
Hlasité předčítání
