“Tak jsem na vlastní kůži zakoušel, jak doopravdy vypadá ten dospělý vztah mezi mužem a ženou. Tedy alespoň jsem se tehdy domníval, že právě to se děje. Jak jsem byl tehdy naivní. A nadutý zároveň. Zajímavé. Obě ta nenápadná slůvka začínají hláskou N. Snad příčinou té mé dětinskosti byla skutečnost, že jsem se sháněním objektu mého poutavého studia neměl v těch dnech, ostatně jako dnes, žádný problém. Tím se pochopitelně nechci vychloubat. Řeknu vám, zanechával jsem tenkrát značný nepořádek z trosek všech těch srdcí. Nedělalo mi to žádnou potíž. Ani známka výčitek. Snad jen výjimečně. No co, to přece patří k věci. I já si prožil své a proklínal ty, které mou náklonnost odmítly či bez skrupulí zradily závazek, který jsme společně a jeden ke druhému přijali. Buď jak buď, nehledě na všechny ty padlé oběti, neviděl jsem tehdy, a upřímně, ani jsem nehledal jiný způsob, jak dosáhnout k informacím, po nichž jsem tolik prahl. Bylo zapsáno hluboko v mém nitru, jakým způsobem k tématu přistoupím. Že si bude možné jej bezohledně osahat, bylo předem dáno. Jinou metodu jsem neznal. Všechny ostatní připadaly by mi zcela neúčinné. Jak jinak než prakticky a čelem by se mohl jedinec natolik smělý půvabům světa postavit?”
“A jak že to celé dopadlo? Zřejmě tušíte. Nakonec jsem o ženách věděl vše. Ale ano, pane. Pochopitelně jsem takového poznání nenabyl za bezesných nocí. Bezpočet šťastných i méně šťastných milostných eskapád a názor byl hotov. Zcela a úplně. A že bylo, kde studijní materiál obstarat. Do nějakých těch škol člověk chodit musel a i tam se dalo s lecjakou seznámit. Musím přiznat, že k ničemu jinému mi snad ani školy dobré nebyly. Ale na střední a vysokou se hrnuli všichni, a tak jsem tam i já pár let pro své soukromé pohnutky vydržel. A proč ne? Zprvu jsem oceňoval, že je zde možné potkat množství rozličných dívek. Ale nic naplat, nakonec to vždy skončilo jako se všemi a všude. Žádná už mě zkrátka nebyla schopna překvapit. Doslova žádná. Jak by to také bylo možné, že ano? A proto jsem jednoduše o tyto záležitosti ztratil vážný zájem. Udržovat totiž vážný zájem v této oblasti jevilo se již jako neefektivní plýtvání drahocennou životní energií. Pravda, měl jsem jí na rozdávání, a tak alespoň pro nenadálé potřeby relaxace oddával jsem nezávazným avantýrám, především sexuálního rázu. To víte, obyčejný člověk musí uspokojit své prosté lidské potřeby. Tehdy mě více méně netrápilo, že jsem snad občas a výjimečně některé ublížil. Ani mi to v mé tehdejší samolibě poučené namyšlenosti na mysl nepřišlo. Co naplat? Avšak taková pověst, ta jde s člověkem, provází ho, ani netuší jak daleko a dlouho. A tak jsem tedy napřímil svou roztěkanou pozornost jiným směrem. Ale copak? Doufám, že vás nenudím. Nu, jen povídejte sám, příteli,” předal zdvořile řeč naproti sedícímu muži, který, ač se snažil, jak mohl, čas od času se pokusil vyhlédnout zamlžených oknem ven. Ne snad, že by jej pronesené věty neupoutaly, ale nebyl zkrátka schopen tak dlouho hledět neznámému člověku zpříma do očí. Nešlo zde o stud, nechtěl být ani neuctivý, ale oční kontakt považoval za projev ryze soukromý až intimní. A ten si schovával pro někoho jiného.
Hlasité předčítání