Povídka

Vysněná cesta do ráje
Četba díla zabere cca 17 min.

Richie si nejprve oprášil kalhoty a pak do auta nastoupil. Uvnitř to vonělo kůží a marihuanou. Zhluboka se nadechnul. Zatvářil se přesně jako jeho majitel.

„Přestaň dělat blbosti a už to nakopni,“ zavolal na něj Steve.

Richie sešlápnul spojku a otočil klíčem. Rolls Royce naskočil a divoce předl. Hluk auta v tak malé garáži hřměl jako bouře.

„Touhle károu bych odjel přímo do Zionu!“ smál se Richie.

„Do Zionu to jde jenom po vodě nebo po nebi ty blbče!“ řekl Steve a sednul si vedle něj.

Chvíli zkoušeli otáčky motoru a pak starý opravář zavelel, ať vyjede. Richie si nebyl jistý, jestli je to dobrý nápad. Přece jenom se vystavovat v Rolls Royce v takovém městě rozhodně neudělá dobrý dojem na ostatní. Už od mala se snažil vyvarovat všem trablům. A díky Stevovi se mu to dařilo. Byl to ostatně on, kdo se ho ujal, když Richiemu zastřelili rodiče.

„Uděláme projížďku. Projedeme k plážím, tam se dáme na hlavní. Pak vyjedeš za město a dáš se směrem ke Kingstonu.“

„Ke Kingstonu? Jsi blázen? Tam já nepojedu!“

„Je to mnohem bezpečnější. Musím to auto projet. Musím si být jistý, že je v pořádku. Má si pro něho zítra přijet.“

„Když to říkáš ty, tak to bude pravda. Irie! Tohle auto je bomba!“

Projeli ulicemi. Lidé se za nimi otáčeli. Stařec a dredatý kluk v Rolls Royce bylo pro zdejší obyvatele jako vidět Ráse Tafarího. Richie se nepřestával usmívat. Jako by byl dítětem.

„Bude ti už skoro osmadvacet, ale připadáš mi stejný jako když ti bylo patnáct!“

Mi deh yah, Steve. Cítím se jako vyměněný!“

„Víš co? Zaboč ještě támhle k útesům.“

„Ale proč?“

„Uvidíš. Prostě tam zahni. Trochu si odpočineme. Pak to projedeme ke Kingstonu a zpět.“

Netrvalo dlouho a Rolls Royce zastavil u lavičky s výhledem na moře. Když byla sezóna, chodili tam turisti. Ta se pomalu blížila ke konci. Oba vystoupili a posadili se. Na nebi šlo ještě vidět několik mraků po bouři. Slunce na ně svítilo se stále silnější vervou.

„Nepřemýšlel jsi, že by ses nechal ostříhat?“ řekl Steve se smíchem a zakýval Richiemu s jedním z dredů.

Small up yuhself, Steve! Nikdy!“

„Ale já se jenom tak ptám. Dáme si Doobie.“

„Tenhle tvůj starý slang pro Kayu. Nikdy si na něj nezvyknu. Kdo tomu ještě dneska říká Doobie.“

Tráva, Doobie, Kaya, Spliff, záleží na tom? Na, tady máš a připal to.“

Oba kouřili joint a kochali se výhledem. Za zády jim stál starý Rolls Royce. Cítili se jako králové. Nic na ně nemohlo. Ti nejchudší lidé z těch nezapadlejší míst našeho světa si umí užít svobody nejvíce.

„Jaký je teda ten tvůj plán? Ještě ses nevzdal toho odjet do Zionu? Co když to tam nebude takové, jaké si představuješ?“ ptal se starý Steve. V jeho tónu šlo slyšet mírné znepokojení.

„To už jsme přece probírali. Je to tady pro mě malé. Já chci více. Najdu si tam práci. Papíry mám připravené. A budeš se tomu divit, ale já ti vlastně přišel něco říct.“

„Podej mi raději ještě Doobie, abych se na to mohl psychicky připravit.“

Richie podal Stevovi joint a sledoval, jak stařík slastně potáhnul. Rozžhavený konec se na pár okamžiků zbarvil do oranžova.

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Jaroslava
Host
Jaroslava
5 měsíců před

Opět moc hezké.

Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
Jako každé ráno si prohlížel obrázek na vnitřní straně dveří své skříňky. Byla na něm jeh...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
red rose with droplets
Můr pokračování. Je nádherné ráno. Slunko krásně svítí a hřeje. Jako o život. Fouká ...
           1. Podivný čaroděj u obra Ínemaka   Když mě obr přivedl do sv...
1.Pozvání k Normanovi Obr Ínemak seděl u krbu, jeho mohutná ruka pevně svírala pohár. Oheň v ...
Nikův pláč Další příběhy přátel z domu prokletých duší a co tentokrát prozradí stín s mi...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Setkání s Ohynem Když jsem dorazila ke břehu Černého jezera v Temnovišti,vystoupila jsem z ...
1. Divné chvíle smutku i smíchu 😊 Obr Ínemak se rozhodl pozvat krále Morana na návštěvu do T...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
S obrem u stolu. Obr se na mě za to,co se stalo u Morana na oslavě zlobil! Sotva mě donesl do svého...
1. Horor ještě nekončí Norman mě uspal u krbu,zaspala jsem těžkým neklidným spánkem ze kteréh...
Moranova královna Lucinda u obra v Temnovišti vážně onemocněla a doposud se s nemoci nevzpamatovala...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Stín nad Alexem ,,Nechci se s tebou nikdy rozloučit!" vzlykala jsem Alexovi na rameni. Alex mě je...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Výkupné za prince Zoltyho... Od té doby, co měl obr Ínemak v zajetí prince Zoltyho, se často zdr...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
  Každé léto trávil Viktor na venkově u své babičky. Byl to statek poblíž lesa. Žádní s...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
Sleep White Winter, album: Dreamscapes (2013)
Kde to kruci jsem? Na nic si nepamatuji. Všude je tma. Ruce mám napřažené před sebou a zoufale se s...
  Obr a jeho pohled do mých snů... Vyděsilo mě, jak mě tak nečekaně vytrhl ze snu. Byla jse...
  To Porsche 911 žralo víc, než jsem si myslel. Jasně, někdo by mohl namítnout, že ta spotř...
Může za to obr? Obr Ínemak trval na tom, abych byla přítomná, když bude trénovat své zajatce ...
By zimní večer. Tma, mlha, mráz. Ztrácela jsem se ve svých myšlenkách. Větve mě chytaly za čepi...
V temném hradě v Temnovišti, kde každý kout skrýval nějaké tajemství a stíny tančily po stěn...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku