–Zlobení se z Marmondem–
Zpátky do toho starého domu v přístavním městě.
Tam zase vedl dokola ty jeho stížnosti. Připomněl mě Normana a zasmála jsem se tomu, co posledně Norman řekl, šťouchla jsem do Marmonda:
,,Víš, nemusel bys být tak stejně nabručený, jako Norman!”
Marmond mě okřikl:
,,Jak mě můžeš srovnávat s tím ožralou! Ty jsi tak nesnesitelná, lituju, že jsem tě raději nenechal na té oslavě!”
Začali jsme se s Marmondem vadit. Nevím, co to do mě vjelo, snad to všechno hrozný, co se kdy stalo kvůli Marmondovi…vrazila jsem mu facku, až to plesklo. Byl překvapený, jak moc jsem ho praštila! Chytil si tvář a začal skuhrat:
,,Jsi stejná, jako obr! Takhle mě odměníš, za všechno, co jsem pro tebe udělal, ty nevděčná…?!”
Vzala jsem polštář a začala jím Marmonda mlátit a řvala na něho:
,,Jsi hnusný Marmonde! Nebaví mě to s tebou! Nesnáším tě a raději umřu, než abych tu musela s tebou být!”
Marmond se schoval za druhý polštář, vážně mi pohrozil:
,,Však počkej! Ty budeš litovat svých slov! Jednou mě budeš chtít zpátky, ale já už tu nebudu!”
Hned na to Marmond zmizel!
Lekla jsem se a vyděšeně hleděla do tmy, na místo, kde ještě před chvílí seděl Marmond za polštářem.
Přepadl mě divný pocit, takový strach, který se najednou objevil a nešel zahnat, vstala jsem a začala utíkat. Pryč s tohoto domu! Vyběhla jsem na ulic. S jedné strany ulice se ke mně blížily tři děsivý stíny a hned u mě se objevil ten můj známý stín, který mě chytl a zmizel se mnou domů…
Zmizel Marmond už nadobro, nebo se ještě vrátí? Jsem vážně stejně zlá, jako Ínemak? Rozbila jsem tímto začarovaný kruh s Marmondem, nebo tu bude příště znovu?
Tolik moc otázek a ještě víc, kdo ví, co dalšího se asi přihodí…
Hlasité předčítání