Marmond si mě prohlížel a pak obrovi řekl:
,,Můj pane, to není od znamení, je nemocná!”
Ínemak se zatvářil hrozivě, přísně zavrčel:,,Tak ji uzdrav!”
Pak obr zmizel. Marmond si povzdechl, vzal mě sebou shánět bylinky a nějaký léky. Procházeli jsme městskými ulicemi plnými slavících lidí. I ohňostroje rozzářily oblohu. Marmond se choval nervózně, nedovolil mi ani chvíli se zdržet venku. Zahučel na mě:
,,Raději půjdeme, musím ti co nejdřív připravit novou léčivou lázeň a to není tak hned!”
Zatím co mi Marmond připravoval léčivou lázeň, rozhlížela jsem se po domě. Asi hodně starý a dlouho neobývaný dům, starodávný zaprášený nábytek. Uprostřed velké haly stálo rozbořené schodiště, ale dalo se i tak po něm jít, s horního okna bylo vidět do přístavu, na lodě, na moře, s dolního okna do ulice, ale Marmond šel okna zatemnit okenicemi. Najednou byla v domě tma, nesvítily světla a Marmond rozdělal oheň v krbu dole v hale. Naštvaně mě usadil na sedačku a zahučel:
,,Zůstaň tu sedět, dokud nebude hotová lázeň a neprocházej se tu!…žádný vyhlížení s oken!”
Chtěla jsem něco říct, ale Marmond se zamračil a přísně houkl:
,,A žádný a proč!”
Chvíli jsem seděla na sedačce u krbu a dřímala, bylo mi divně. Když pro mě pak Matmond přišel, aby mě odnesl do lázně, byla jsem v polospánku a pak zaspala úplně…
Když jsem procitla, seděl u mě Ínemak. Vrčel na mě, sotva jsem otevřela oči. Napřed mi oznámil:
,,Zůstaneš tady s Marmondem, dokud se neuzdravíš a žádný útěky!”
Pak zavrčel:,,Dal jsem opravit nepropustnou truhlu! Tak se snaž mě nenaštvat, jinak tě do ní zavřu!”
Podívala jsem se, jak se obr tváří a tvářil se tak protivně šklebivě, že se mi na to chtělo zasmát.
Tak jsem ho objala a slíbila:
,,Budu tu s Marmondem v klidu, slibuju, že tě nenaštvu!”
Ínemak na to nevěřícně zavrčel:
,,Jenom aby!”
Když Ínemak zmizel, tak Marmond se na mě ušklíbl:
,,A co slíbíš mě, hm?”
Pohla jsem ramenem a zeptala se:
,,Nevím, co ti mám slíbit?”
Marmond protivně odpověděl:
,,Přimluv se za mě obrovi, aby mě pozval na ohnivou oslavu!”
Marmond si ke mě lehl a objal mě:,,Mohla bys obrovi říct, že tam beze mě nepůjdeš, co?”
Povzdechl a pokračoval:,,Povíš Ínemakovi, že mě u sebe potřebuješ, pros ho za mě!”
To se mi nelíbilo, chtěla jsem Marmonda odstrčit ale držel mě moc pevně a zasyčel:
Hlasité předčítání