,,Ty patříš mě! Jsi víc moje než obra! Jen já tě dokážu pro něho udržet při životě! Jen já jediný!Žádný Ohyn, ani nikdo s těch, který obdivuješ! Až tu jednou nebudu a to tvoje znamení tě začne zevnitř spalovat, kdo tě zachrání?Hm?”
Rozbrečela jsem se a Marmond se zašklebil:
,,Brečet bych měl já, né ty! Tebe si obr usadí u sebe a bude si tě hýčkat, ale mě nechá bez povšimnutí daleko od sebe, jako bych pro něho nic neznamenal, když jen díky mě tě k sobě může tisknout! A ty! Nevzpomeneš na Marmonda!”
Těžká chvíle s Marmondem na štěstí netrvala dlouho.
–Ínemak mě vzal na oslavu na lodi–
Ínemak se tu najednou objevil, oddechla jsem si. Ale na Marmonda se vážně ani nepodíval. Nezdržel se, jen mě vyzvedl do náruče a zmizel se mnou na loď krále Morana přímo doprostřed dění oslavy. Usadil mě u stolu, hned vedle sebe a nutil mě pít. Pořád k němu někdo přicházel a připíjel si s obrem. Moran s Normanem byli už opilí a cosi spolu pořád řešili.
U stolu byl usazený i starý věštec s jeho matkou, co vypadala, jako smrt.
Udělalo se mi nevolno a zeptala se obra:
,,Můžu se jít projít?”
Ínemak zavrčel:
,,Nebuď nespolečenská!”
Zatvářil se hrozivě:
,,Vezmu tě na oslavu, aby ses tu se mnou pobavila a ty tu nevydržíš ani chvíli?”
Tak jsem kývla:,,Jo vydržím, ale…”
Ínemak mi prohlížel dlaně a nespokojeně si povzdechl:
,,Připadá mi, že ti to znamení ten zpropadený Marmond neuspal pořádně!”
Zakroutil hlavou a ukázal na červený skvrny na mojí ruce, který se táhly výš, až přes rameno, nahoru ke krku a dolů pod krk, sledoval obr stopy na mém těle i pod šaty, až mě to vadilo… sjela jsem pod stůl a uslyšela smích, Moran s Normanem se rozesmáli a houkli na obra:
,, Sotva jsi ji přivedl už padá pod stůl!”
Ínemak naštvaně zahučel:
,,Může za to Marmond, asi jí nezvládl uspat to znamení, musím jí hned odnést k němu zpátky…!”
Začala jsem fňukat:,,Nechci k Marmondovi!”
Ínemak mě vyzvedl do náruče a nespokojeně zafuněl:
,,Neštvi mě zas! Máš podivný mapy po celám těle! Marmond ti hned musí znovu a pořádně uspat to znamení!”
— Nemocná–
Vůbec se mi zpátky k Marmondovi nechtělo. Obr na něho řval, sotva mě k němu odnesl, přikázal mu:
,,Ať je do ohnivé úplňkové oslavy bez znamení, jinak tě zavřu do vězení!”
Marmond před obrem klečel, sliboval že se o všechno postará jen ať se nezlobí, ale Ínemak se zlobil, řval, že ho muselo být slyšet až do přístavu…
Hlasité předčítání