Stín na mě zasvítil očima a pak odpověděl: „Ale no ták, ty to přeci víš! Jen to nechceš říct, nechceš to přiznat ani sama sobě! Dobře, nebudu na tobě vyzvídat, když vidím, jak je ti za těžko o tom mluvit. Přál bych si zažít to, co obr s tebou! Toužím po něčem takovým několik set let, klidně bych pro to i zemřel!“
Jeho pohled na mě mi moc vadil, s těsné blízkosti mi hleděl do očí,vydechl:,,Vidím ti v očích stopy obra,vidím jak si přeje co nejdřív tvůj návrat a láká tě k sobě,ale jak říkáš,nechceš mu podlehnout,ale mě by jsi podlehnout mohla,nikdy ti neublížím,tak jako on!Já bych ti byl víc přítelem,než on by ti kdy mohl být!”
„Ty obra neznáš,jinak bys tohle neříkal“ opáčila jsem.
„Řekl jsem,že znám,“ pronesl tiše. „A vím, co udělal těm, kteří mu podlehli. Všechny je zničil.“
Nad jeho slovy mi přeběhl mráz po zádech.Objal mě a zašeptal „Ale ty jsi jiná. S tebou se něco změnilo. Víš to, že ano?“
Nevěděla jsem, co odpovědět.
„Pojď se mnou,“ zašeptal nakonec. „Zůstaneš tu se mnou. Ochráním tě.“
Zahleděla jsem se na něj a věděla, že jeho nabídka je falešná. Nečekala jsem. Nahnal mi strach, rychle jsem vstala a utekla před ním! Ale jako naschvál při prchání před stínem,jsem narazila přímo do Rogase, který právě otevřel dveře s podkroví a chtěl vejít. Celým podkrovím se rozléhal strašlivý smích toho ve stínu, ale Rogas ho neslyšel.
Vyplašeně jsem Rogasovi řekla: „Rogí, prosím odveď mě odtud, už tu nechci být!“
Rogas řekl: „Však ty tu být přeci nemáš! Co tu vůbec chceš? A jak ses k nám zase dostala? Dům je přeci hlídaný a ty sem přesto nepozorovaně vlezeš, no ale asi už nevylezeš, protože tě půjdu vyhodit z balkonu!“
Chytl mě a táhl k balkonovým dveřím. Začala jsem se bránit a prosila ho: „Rogí, prosím nevyhazuj mě a raději mě odveď někam, kde mě nebude děsit tam ten stín, co sedí na sedačce a má ze mě legraci!“
Rogas se podíval směrem k sedačce a řekl mi: „Jsi bláznivá, vždyť tam nikdo není!“
Využila jsem chvíli jeho krátkého zaváhání a skočila mu kolem krku a stáhla ho k zemi před balkonovými dveřmi. Mezi tím ten stín vstal a blížil se k nám. Teď už ho přeci musel vidět! Ale Rogas se mě pokoušel ze sebe setřást,když se mu to podařilo, vstal a ten stín nad námi zmizel Rogasovi do hlavy. Úplně se do něho vecpal a Rogas měl najednou jiný zastřený pohled. Byl ovládán tím stínem! Já oněměla a strnula hrůzou. Nade mnou se ukláněl Rogas, ale přitom, to ani nebyl on! Byl v něm ten stín a strašidelným hlasem mi řekl: „Tak teď by ses mě bát už nemusela!“
Zvedl mě ze země do náruče a já si připadala najednou jako tělo bez duše. Jako bych to už nebyla já a dívala se jen na strašný horor, který mě ochromil a nemohla jsem nic dělat, jen sledovat, co se tu odehrává…
Rogas, nyní ovládán stínem, mě pevně držel v náruči. Cítila jsem se bezmocná, ale věděla jsem, že musím najít způsob, jak se osvobodit.
Hlasité předčítání