Vzpomněla jsem si na Vičku a zeptala se na ni. Děsman zvážněl:
,, Vička se rozpadla krátce po tom, co se tu objevila. A tenkrát, jak nás vyděsila, tu byla vlastně naposledy. Takže… už není.”
Bylo mi to líto. Chtěla jsem se od ní dozvědět o znamení, ale teď už neměla šanci. Obrátila jsem se znovu na Děsmana:
,A ty mi k tomu znamení nemůžeš nic říct?Prosím…”Zaprosila jsem,ale Děsman kroutil hlavou,
chvíli vrzavě přemýšlel, pak zahučel: ,,Unavila mě příliš. To už by stačilo! Odešla raději za svými přáteli nahoře a už se tu nezdržovala!”
Natáhl nohy na truhlu, založil ruce a zavřel oči. Už jsem z něj nic nedostala.
V jeho slovech jsem cítila starou zášť. Věděla jsem, že se na mě zlobil kvůli mému přátelství s Ínemakem. Už dřív mě varoval, že nechce mít nic společného s někým, kdo se zaplete s obrem. Děsman se zlobil, i když jsem chodila šmejdit do jeho knihovny nebo ho rušila, když jsem chtěla,aby mi vyprávěl příběhy o králi Stříbrňákovi, kterého nesnášel a posledně ho nazval namyšlencem z podzemí.
Zklamaně jsem vyšla nahoru po schodech. V domě panovala hluboká noc a všichni už asi spali. Pořád tu byl ten těžký smutek po Alexovi,chtělo se mi brečet…
Od Děsmana ke stínu v podkroví
Vyšla jsem po schodech až do podkroví a podívala se na obraz šedovlasého indiána, který vedl koně. Měl větrem rozevláté vlasy a tvářil se trochu smutně a zamyšleně.
Najednou se samy otevřely dveře od podkroví a zavrzaly! Byla tam tma a ze dveří vylétl průvan, takový ledový vítr, který se kolem mě omotal až mě otřásla zima. Cosi mě popostrčilo dovnitř a dveře se vrzavě samy zavřely, až zaklapl zámek, jako by někdo neviditelný zamkl! Bylo to strašidelné, ale povědomé. Na stole někdo neviditelný zapálil svíčku a promluvil šeptavým hlasem:
,,Vítej zpátky, rád tě tu zase vidím!”
Zatáhl mě na sedačku a zeptal se: ,,Tak co víš od starce?”
Řekla jsem, že nic, a stín se na to zasmál:
,,No jo, čím je starší, tím víc zapomíná mluvit! Přeješ si určitě slyšet novinky, ale možná tě moc nepotěší.”
Odpověděla jsem:,,To nevadí, i tak chci slyšet všechno, co se tu stalo, když jsem tu nebyla.”
Stín na to: ,,Dobře, tak ti to postupně všechno povyprávím, ale čím začít!”
Zeptala jsem se: ,,Zlobil se na mě Rogas, když jsem mu zmizela?”
Stín si povzdechl: ,,Ano, zlobil se, dokonce tak moc, že se oženil s tou jeho Evou!”
,Zeptala jsem se:,,A kde je teď?”
Stín odpověděl: ,,Je ve svém pokoji s ní a do podkroví už skoro nechodí. Vlastně je to tu docela dlouho opuštěné a nechodí sem vůbec nikdo.”
,,Jak to?” Zeptala jsem se.
Stín řekl: ,,Bývalý pán domu Nik se po smrti svého jediného syna Alexe zhroutil. Začala se o něj starat Alexova zdravotnice a doktor mu doporučil, aby na nějaký čas odjel z domu na dovolenou. Tak je na chatě a dům přenechal Rogasovi. Tony je v léčebně, jeho Krista mu porodila dceru Kristýnku. A další novina: ta druhá, které říkají Monča, má taky dceru Moniku. Víš, co je na tom hrozné? Obě dvě jsou Tonyho! Rogas s Evou jsou zatím bez dětí. Stará teta pořád žije a stará se o ni Krista nejstarší. Mohli by si vymyslet jiné jméno, už čtvrtá v pořadí je Krista!”
Hlasité předčítání