A pak se ozval strašný obří hlas,který mě vyděsil!
„To už nemusíš!”Zavrčel nepříjemně obr.
Ztuhla jsem.
Obr stál u vchodu do skrýše,přísně se zeptal:
„Co tu vlastně vy dva děláte?”
Vydechla jsem. „Už nemám znamení. Spadla jsem do řeky, proud mě unášel… Bojka mě zachránil a teď si tu suším šaty.”
Vstala jsem a šla k Ínemakovi,obr mě chytl.
Bez varování mi popadl ruku. začal ji zkoumat.
Pak na mě naštvaně zavrčel: „A co jsi dělala u řeky?!”
Bojka rychle odpověděl: „Asi chtěla utéct odchytávačům?!”
Obr se zatvářil hrozivě.
„Nebo spíš chtěla za Silverem, co?”
Bojka ani na okamžik nezaváhal,prozradil obrovi:
„Chtěla na houpačku!”
Obr naštvaně kývl.
„Tady to řešit nebudu.”
8. Strašný obr
Obr mě vzal mě do náruče a zmizel se mnou do jeho hradu v Temnovišti. Tam mě shodil na zem a zlobil se.
„Nevaroval jsem tě snad? Co jsem ti říkal, že když utečeš za Silverem, tak tě zavřu k Normanovi do vězení?!”
Tak jsem se ho zeptala:
„A proč mě chceš zavřít k Normanovi?”
Obr na to zavrčel: „Zajímá mě, jak si s tebou chce Norman poradit!”
Zhrozila jsem se a řekla obrovi:„Vždyť mě přeci chce zabít!”
Obr se zasmál: „To nedokáže! Chci, abys Normana zabila spíš ty!”
Zhroutila jsem se: „To spíš já nedokážu zabít Normana! Ty to po mně nechtěj a když chceš, aby byl Norman mrtvý, tak ho zabij ty sám!”
Obr na mě zavrčel: „Mě se nechce! Baví mě Normanovo utrpení! A tebe asi taky! Můžeš ho tam pořádně potrápit, je v řetězech, neublíží ti, má jen ty jeho velký řeči, ale vsadím se, že neudělá vůbec nic!”
Tvářil se obr pobaveně a šťouchl mě.
„Oba se tak moc nesnášíte,” pokračoval, „proto jsem se rozhodl, že pro tebe i pro Normana je ten nejhorší trest, když vás dva zavřu spolu!”
„Ínemaku, prosím, nezavírej mě k němu,” zaprosila jsem. „Však jsem u Silvera vůbec nebyla!”
Ale obr byl neoblomný. Přes moje prosby a sliby se najednou zvedl, popadl mě a zmizel se mnou do hradního vězení.
9. Normanovo utrpení
Vězení bylo poloprázdné.
Bylo tu temno a ticho, asi už všichni spali a pak se rozlehl Ínemakův řev!
Obr zařval na Zoltyho: „Odemkni Normanovu klec!”
Byla jsem z toho docela vyděšená a prosila: „Ínemaku, prosím, nezavírej mě tu zas!”
Obr zavrčel: „Neměla jsi chtít utíkat k Silverovi, varoval jsem tě a neposlechla jsi! Tak si tu teď trp s Normanem a nemysli si, že pro tebe hned přijdu!”
Ínemak mě strčil za mříže a zamkl klec. Pokýval na mě hlavou. „Aspoň si budeš pamatovat, že mi nemáš co utíkat k Silverovi!”
Pak poručil Zoltymu, aby hlídal, a zmizel.
Zolty vypadal unaveně, zmláceně a nic neříkal, zatímco Norman na mě spustil: „Takže opět chtěla k Silverovi? To jsi si teda pomohla, co? Nenapravitelná! Jsi hloupá, že utíkáš pánovi k jeho největšímu nepříteli!”
Hlasité předčítání
