8. Strašný obr
Obr mě vzal mě do náruče a zmizel se mnou do jeho hradu v Temnovišti. Tam mě shodil na zem a zlobil se.
„Nevaroval jsem tě snad? Co jsem ti říkal, že když utečeš za Silverem, tak tě zavřu k Normanovi do vězení?!”
Tak jsem se ho zeptala:
„A proč mě chceš zavřít k Normanovi?”
Obr na to zavrčel: „Zajímá mě, jak si s tebou chce Norman poradit!”
Zhrozila jsem se a řekla obrovi:„Vždyť mě přeci chce zabít!”
Obr se zasmál: „To nedokáže! Chci, abys Normana zabila spíš ty!”
Zhroutila jsem se: „To spíš já nedokážu zabít Normana! Ty to po mně nechtěj a když chceš, aby byl Norman mrtvý, tak ho zabij ty sám!”
Obr na mě zavrčel: „Mě se nechce! Baví mě Normanovo utrpení! A tebe asi taky! Můžeš ho tam pořádně potrápit, je v řetězech, neublíží ti, má jen ty jeho velký řeči, ale vsadím se, že neudělá vůbec nic!”
Tvářil se obr pobaveně a šťouchl mě.
„Oba se tak moc nesnášíte,” pokračoval, „proto jsem se rozhodl, že pro tebe i pro Normana je ten nejhorší trest, když vás dva zavřu spolu!”
„Ínemaku, prosím, nezavírej mě k němu,” zaprosila jsem. „Však jsem u Silvera vůbec nebyla!”
Ale obr byl neoblomný. Přes moje prosby a sliby se najednou zvedl, popadl mě a zmizel se mnou do hradního vězení.
Hlasité předčítání