„Podívej, Zuzko, jsi krásná holka…“
Jak jinak začít, že… když teď koukám do těch jejích ultramodrejch očí, je mi snad vážně líto… koukají na mě tak… zoufale???
„Bylo to krásný a občas si na to vzpomenu, ale pro mě to byl vážně jen úlet na jednu noc… prostě – se Simonou jsme se rozešli a teď nikoho nemám a nehledám… Jsem z toho ještě docela rozsekanej…“
No, popravdě ani nee…
Věděla jsem to. Věděla jsem, ty svině, že ses nezměnil. Doufala jsem… že se mnou jsi to myslel jinak… vždyť jsi mě ráno hladil po tváři… smál ses a přitáhl sis mě k sobě a spali jsme v objetí… copak tohle děláš s každou???…
„Nechápu tě… tyhle kecy si nech pro někoho jinýho, myslela jsem, že se známe dlouho a že je to trochu něco jinýho, než s nějakou bezejmennou fifi… Gábina měla pravdu… neměla jsem na tu tvojí zprávu vůbec reagovat!“
V týhle smršti jedu jsem zaznamenal jednu potenciální hrozbu…
„Počkej, počkej… tys to řekla Gábině?“ snažil se potlačit lehce znepokojený tón v hlase.
„No a? Chtěla jsem se s někym poradit… lákalo mě s tebou jít, ale taky vím, jakej seš… a bylo mi to prd platný, naletěla jsem tak jako tak,“ ušklíbla se znechuceně. Nejspíš sama nad sebou
„Počkej a Gábina to někomu řekla?“
„Jo tak o to ti jde? Aby se to náhodou nedozvěděla Simonka… víš co, ty idiote? Můžeš bejt klidnej! Protože jí zrovna nemusim a pokud se rozhodne k tobě vrátit, mrzet mě to nebude… projde si znovu tim samým peklem. S tebou už nic jinýho ani čekat nemůže!“
Prudce vstala, až barová stolička hrkavě popolétla a celá rozkymácená se snažila opět zachytit stabilitu na všech čtyřech. Ani si toho nevšimla, popadla kabelku, na bar hodila stovku a na svého svůdce vrhla poslední nasupený pohled.
„Jseš hajzl a jednou se ti to vrátí!“
To víš, že jo… hlavně už běž, lidi po nás koukaj…
Rychle odcházela a viditelně se jí na vysokých podpatcích třásla kolena.
Chvíli seděl a koukal do svojí stále poloprázdné sklenice. Během rozhovoru se jí ani nedotkl. Uvědomil si, že má žízeň a tak do sebe lehce zvětralé pivo kopl na jeden zátah. Když pokládal prázdný půllitr na barový pult, všiml si přímo před sebou ladné siluety. Servírka se naklonila přes bar, vyfoukla bublinu velkou jako tenisák a když splaskla, vtáhla ji jazykem zpátky do pusy a mrkla na něj.
„To ale byla chudinka…“
Moje řeč, kotě…
„Jen trochu nepochopila, oč tu běží…“ pokrčil rameny.
Znovu se zasmála a plná, pevná prsa se jí ve výstřihu rozpustile zatřásla.
„Dáš si ještě jedno, lamači dívčích srdcí?“
Přikývl.
Nakonec tenhle výběr baru není zas tak špatnej… pomyslel si a s potěšením nasál servírčin živočišný parfém.
Hlasité předčítání