Povídka

ONA a ON
Četba díla zabere cca 9 min.

„Podívej, Zuzko, jsi krásná holka…“

Jak jinak začít, že… když teď koukám do těch jejích ultramodrejch očí, je mi snad vážně líto… koukají na mě tak… zoufale???

„Bylo to krásný a občas si na to vzpomenu, ale pro mě to byl vážně jen úlet na jednu noc… prostě – se Simonou jsme se rozešli a teď nikoho nemám a nehledám… Jsem z toho ještě docela rozsekanej…“

No, popravdě ani nee…

Věděla jsem to. Věděla jsem, ty svině, že ses nezměnil. Doufala jsem… že se mnou jsi to myslel jinak… vždyť jsi mě ráno hladil po tváři… smál ses a přitáhl sis mě k sobě a spali jsme v objetí… copak tohle děláš s každou???…

„Nechápu tě… tyhle kecy si nech pro někoho jinýho, myslela jsem, že se známe dlouho a že je to trochu něco jinýho, než s nějakou bezejmennou fifi… Gábina měla pravdu… neměla jsem na tu tvojí zprávu vůbec reagovat!“

V týhle smršti jedu jsem zaznamenal jednu potenciální hrozbu…

„Počkej, počkej… tys to řekla Gábině?“ snažil se potlačit lehce znepokojený tón v hlase.

„No a? Chtěla jsem se s někym poradit… lákalo mě s tebou jít, ale taky vím, jakej seš… a bylo mi to prd platný, naletěla jsem tak jako tak,“ ušklíbla se znechuceně. Nejspíš sama nad sebou

„Počkej a Gábina to někomu řekla?“

„Jo tak o to ti jde? Aby se to náhodou nedozvěděla Simonka… víš co, ty idiote? Můžeš bejt klidnej! Protože jí zrovna nemusim a pokud se rozhodne k tobě vrátit, mrzet mě to nebude… projde si znovu tim samým peklem. S tebou už nic jinýho ani čekat nemůže!“

Prudce vstala, až barová stolička hrkavě popolétla a celá rozkymácená se snažila opět zachytit stabilitu na všech čtyřech. Ani si toho nevšimla, popadla kabelku, na bar hodila stovku a na svého svůdce vrhla poslední nasupený pohled.

„Jseš hajzl a jednou se ti to vrátí!“

To víš, že jo… hlavně už běž, lidi po nás koukaj…

Rychle odcházela a viditelně se jí na vysokých podpatcích třásla kolena.

Chvíli seděl a koukal do svojí stále poloprázdné sklenice. Během rozhovoru se jí ani nedotkl. Uvědomil si, že má žízeň a tak do sebe lehce zvětralé pivo kopl na jeden zátah. Když pokládal prázdný půllitr na barový pult, všiml si přímo před sebou ladné siluety. Servírka se naklonila přes bar, vyfoukla bublinu velkou jako tenisák a když splaskla, vtáhla ji jazykem zpátky do pusy a mrkla na něj.

„To ale byla chudinka…“

Moje řeč, kotě…

„Jen trochu nepochopila, oč tu běží…“ pokrčil rameny.

Znovu se zasmála a plná, pevná prsa se jí ve výstřihu rozpustile zatřásla.

„Dáš si ještě jedno, lamači dívčích srdcí?“

Přikývl.

Nakonec tenhle výběr baru není zas tak špatnej… pomyslel si a s potěšením nasál servírčin živočišný parfém.

O autorovi

Jana

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Sedím na dřevěné lavičce pod starou lípou. Nad hlavou se stahují mraky, šedé jako vzpomínky, kt...
motto: Dum vivimus, vivamus (dokud žijeme, žijme naplno). --- Kyborg-mutantka(1) Anička spolkla mult...
V životě máme jisté jen dvě věci, smrt a změnu. Od té doby, co zemřela, se toho dost změnilo...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
To mně bylo šest let. Přály jsme si se sestrou nový kočárek.Přišel Štědrý den. Dárky byly, a...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Motýlí dům I přes různé druhy exotických motýlů, měl nejraději své malinké černokřídlé ...
...Jen taková kratší předmluva slovy toho ve stínu: „Kdysi si přála přítele. Někoho, kdo by ...
  Mám malé řeznictví na obchodní ulici. Nahoře nad námi se tyčí mrakodrapy. Jedni mají bi...
1. Dlouhý čas s Normanem Obr Ínemak mě dál nechával u Normana, přestože bylo jasné, že jejich s...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
  Vystoupil z taxíku. Spatřil, jak sousedka zápolí s jeho psem. Ten se nakonec nadšeně vysm...
předchozí část zde   IV. Droga Jiří čekal, až se jej na To kultista konečně zeptá. ...
1.Potopa ve věži Obr Ínemak po tom, co mi minule Čaroměn uspal znamení ve dlani, se začal chova...
Probudila jsem se do nového rána. Slunce vrhalo do místnosti rudé odlesky, jako by ho překryly obrov...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  Každé léto trávil Viktor na venkově u své babičky. Byl to statek poblíž lesa. Žádní s...
  Jmenoval se Evelína a byl to jeden z prstenů, které roku 1341 nechal vyrobit Karel IV u praž...
red rose with droplets
Můr pokračování. Je nádherné ráno. Slunko krásně svítí a hřeje. Jako o život. Fouká ...
Vláček
Třpytivý odlesk potoka přilákal unavenou dvojici, aby se osvěžila v chladném proudu lesního pram...
Kec mi lačni „Juj, ta ja mi ci hutorila, že kebi ši ňebul pažravi, jak tvoja mac, mohol ši buc t...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
  To Porsche 911 žralo víc, než jsem si myslel. Jasně, někdo by mohl namítnout, že ta spotř...
Tramvaj číslo 22 se sunula ranním městem jako unavený had. Všichni se tvářili, že neexistují. S...
Bar
Jsme lidé a jediný živočišný druh na této planetě nadaný rozumem. Ve své rozumnosti máme být ...
Sedím na dřevěné lavičce pod starou lípou. Nad hlavou se stahují mraky, šedé jako vzpomínky, kt...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Stín to nevzdává Další příběh začíná podobně jako ten minulý – já a ten ve stínu v podk...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku