1. Dlouhý čas s Normanem
Obr Ínemak mě dál nechával u Normana, přestože bylo jasné, že jejich sázka nemůže dopadnout jinak než prázdným slibem. Norman se začal měnit. Když jsme byli sami, choval se ke mně lépe—nebo se aspoň snažil ,už mě ani jednou nepraštil,ani se na mě vražedně nepodíval,celkově se jeho pohled proměnil,tvářil se zamyšleně. Ale když se kolem objevili další lidé, jeho výraz se zpřísnil, jako by se snažil udržet odstup. Pak mi dal i nové šaty a chtěl mi je sám obléct!
Pak mě vzal na loď , která patřila staré pirátce. Loď kotvila v přístavním městě, blízko Normanova hradu.Tady jsem poznala odkud je ta Normanova šílená banda!Sice se moc netvářili,že mě tam Norman přivedl sebou,ale představovali se mi.Ke stolu mě nepozvali.Norman poručil jednomu námořníkovi,aby mi ukázal loď a hlídal,abych náhodou nechtěla utéct. Norman s bandou u dlouhého stolu na palubě se hlasitě bavili,smáli se a hodně pili.Námořník byl neochotný se mnou projít loď a vysadil do sítě,kterou pak ještě vytáhl nahoru,oni se na to všichni smáli, říkali mu,jaký to je super nápad!On se na mě pode mnou šklebil a řekl,asi jen z legrace:
,,Mohli by jsme ji použít jako návnadu na žraloka,co?”
Všichni na to hned řvali smíchy!Loď se pod mýma nohama mírně houpala a já cítila, jak mi mořský vítr cuchá vlasy. Pak mě v síti pomalu houpal,mě se to líbilo a bylo mi jedno,že se mi smějí.Pak ho to omrzelo, šel se usadit k ostatním ke stolu.
Zaujala mě ta pirátka—poznala jsem, že po Normanovi touží. Sváděla ho, skláněla se blízko k Normanovi, její prsty lehce klouzaly po okraji jeho pláště. Přemlouvala ho, aby s ní odešel pryč. Normanův pohled ztvrdl. Místo odpovědi se prudce postavil.
„Už mám toho dost,“ pronesl suše. „Dnes večer chci být sám.“
V tu chvíli mě zaplavila panika—bude to znamenat, že mě tu nechá? Naštěstí na mě nezapomněl. Banda se s ním hlasitě loučila, slibovali, že mu návštěvu oplatí.A Norman je pozval:
,,Budu vás zítra očekávat u mě!”
Zamával jim a pak se mnou pospíchal do jeho hradu.
Ve chvíli, kdy jsme dorazili do hradu, čekala na Normana jeho dcera s nepřátelsky jiskřícíma očima.
„Kde ses zase toulal?“ obořila se na něj, jako by byl malé dítě. Pak se jí v očích zableskla žárlivost a její hlas získal ostřejší tón.
„Okamžitě ji vrať obrovi! Ta sázka je hloupost!“
Norman neústupně zavrtěl hlavou.
„Do úplňku to s ní chci zvládnout,“ řekl tiše:,,Slíbil jsem to obrovi!”
To jí rozzuřilo,napřed mě jen tiše pozorovala. Norman poručil hlídači,aby mě hlídal a on odešel spát.Sotva Norman odešel,rezavá princezna po mě hodila plný pohár a polila mi nový šaty od Normana.Seděla jsem u krbu a bylo mi s toho smutno.Pak přišla a mrskla po mě šaty,které byly těžký a nasátý krví!Hodila jsem je do krbu a víc si jí nevšímala.To nejhorší od ní,mě teprve čekalo…
Hlasité předčítání
