Na tohle téma, které vědělo celé město, bylo uvalené embargo, protože měli všichni strach, že by to muž nerozchodil. Už dávno jej přestala milovat. Už dávno ji přestali motýli zajímat, protože se na ně muž tolik upnul, až jí vyčítal i potenciální chybu, kterou by při chovu udělala. A tak nebylo zrovna obtížné padnou do objetí jiného muže, který měl pro ni pochopení, ba co víc, dokázal ji rozveselit i pouhým slovem.
„Co si to dovolujete! Má manželka je už deset let po smrti! Jak si to vůbec můžete?!“ zajíkal se slovy, ale z jeho tónu šla cítit bolest, která se drala na povrch. Ve skutečnosti to byli jen a jen motýli, kteří ho konejšili. Kteří mu nedovolili uvědomit si to, co už beztak dávno věděl. Skutečnost, že jeho anděl jej přestal milovat. Daleko dřív, než uvízla pod kapotou převráceného auta, když do ní narazil opilý řidič v BMW.
Přišel domů. Sednul si na postel a veškeré emoce, veškerou bolet, veškeré pocity, které vkládal motýlům na jejich barevná křídla, posedly tentokrát jeho nitro. A seděl, dokud slunce nezapadlo. A na rozdíl od umírající květiny pod náporem alkoholového odéru, v něm všechna zlost kvetla neuvěřitelnou rychlostí. Nakonec to nevydržel, s temnotou v pohledu vstal, odešel z bytu, ve sklepě vzal kanystr a rozešel se k motýlímu domu.
Funěl a stoupal do kopce mezi zahrádkářskou oblastí. Tma pomáhala ke slepotě vůči veškerému životu. Odemkl branku, otevřel kanystr a motýlí dům pečlivě obešel se zvuky cákajícího benzínu. Nakonec polil vstupní dveře, vytáhnul sirky a zapálil je. Oheň se rychle rozestoupil kolem dřevěného stavení a objímal jej a svíral, jako by to byl starý známý, kterého oheň už dlouho nespatřil.
Netrvalo dlouho a horko pálilo chovatele na kůži a žár vysoušel slzy tekoucí mu po tváři. A aniž by uslyšel volat o pomoc mladý pár, který se v tu chvíli v motýlím domě už neoddával znova lásce. Aniž by uviděl hořící motýly, kteří zpoza vznícených prken vyletovali jako světlušky do noci a umírali za letu, sednul si na zem a truchlil. Truchlil po svém šťastném životě. Truchlil po své lásce, kterou ztratil. Truchlil po motýlech, kteří mu byli vzácnou útěchou.
Když jej pak našel ležet s výrazem naprostého zešílení první hasič, uslyšel jen, jak muž tiše opakuje: „Mrcha jedna.“ Jinak nic. Jinak už nikdy víc nepromluvil.
Hlasité předčítání
Bomba